Úterý 5. června 2001

předcházející

Naděje dětského sněmu

Čestmír Klos

Považujeme se za velice vzdělanou generaci: každý umí číst a těch vysokoškoláků!!! Svět informací otevřený na internetu! Přitom k tomu, z čeho jsme vzešli - k přírodě - přistupujeme s neobyčejně povýšenou, hromadnou nevědomostí.

Výchova k přírodní rovnováze není a do důsledků ani nemůže být jen ve školních osnovách - tu si naši předci předávali z generace na generaci ve všem, co dělali. I ti málo vzdělaní, protože byla zakódována v každodenních zvycích, v osevních postupech, v hospodaření, které nehromadilo odpady. Co nezetlelo, to po čase zrezivělo.

Předci se neobklopovali jedy ani těžko odbouratelnými hmotami. Po tisíciletí žili v dokonalém energetickém přírodním koloběhu, který po sobě nenechával zbytky. Naše velice vzdělaná generace se kupodivu nechá vychovávat hlavně katastrofami.

Musely vymřít lesy v Krušných horách, abychom začali odsířovat. Současný stav kyselých imisí, které klesly na pouhou desetinu, by zdravým horám skutečně nevadil. Jenže lesy umírají dál. Už nejen v Krušných, ale i v dalších našich horách. Škodliviny se na celá staletí usídlily v půdě a budou dělat problémy dalším generacím. Kdyby však lidé začali odsířovat včas, problém by neexistoval.

Teď nás nejvíc trápí klimatická změna. A zase stará lhostejnost! Celé lidstvo zatím bez větší snahy o redukci vesele dál spaluje, a zoufají si jen obyvatelé plochých ostrovů, jimž hrozí zatopení.

Až se miliony zoufalých lidí například z nízko položených území Bangladéše budou tlačit do Evropy, bude na nápravu také pozdě. Klíč k předcházení těmto problémům je v ekologickém vzdělávání lidí. Když selhaly přirozené mechanismy, měl by nastoupit vzdělávací systém. Jenže vzdělávejte dospělé, když většina z nich o tento druh informací nestojí!

Vděčným prostředníkem pro zavádění ekologických postojů do života jsou děti. Když rodina začne např. s tříděním odpadů, děti nestrpí občasnou pohodlnost rodičů hodit všechno do jedné popelnice! Celé rodiny tak získávají návyky na bezpečné straně civilizačního vývoje.

Osvícená norská politička Bruntlandová si uvědomila, že stejně mohou děti působit na politiky. A tak založila první dětský parlament. A skutečně, dětem se mnohem hůře sdělují vytáčky na kroky proti symbioze s přírodou. Mohl by o tom mluvit i nejeden český politik, ministerský úředník či zástupce průmyslu, protože Dětský sněm pro životní prostředí od počátku devadesátých let působí i v České republice. Původně si skutečně hrál na parlament. Lektoři dětem pomohli vycizelovat jejich otázky a ony pak vznášely své interpelace. Současný dětský sněm jde hloub.

Děti se celý rok soustřeďují na praktická pozorování nějakého jevu, letos například právě na nevhodné nakládání s odpady. Jejich otázky už nepoletují z problému na problém, ale vycházejí z odpovědného vidění světa, podloženého vlastními zkušenostmi. Zachování přírody v něm hraje klíčovou roli.

Letošní panel ministerských úředníků, ale zejména zástupců odpadářského průmyslu byl dětmi zneklidněn. Už nejsou podezírány z naivity, že jen opakují "dospělácké" otázky rodičů a učitelů. Teď jsou děti obviněny z těžšího hříchu: jsou prý navedeny svými ekologickými lektory. Většinou se totiž ztotožnily s vizí, kterou v Praze před pár dny hlásal americký profesor Connett: nulový odpad! To znamená: Co jde, to znovu používat! Láhve zálohovat! Co zbude, to vytřídit a znovu zpracovat. Hlavně nic zbytečně nepálit!

To se některým vlivným lidem za panelem nelíbilo. Ale není právě tohle cesta, zdravě navazující na předchozí vývoj lidstva?