Úterý 29. května 2001

předcházející

Volba v zákulisí

Ondřej Neff

Volby do Rady České televize máme šťastně za sebou. Možná až příliš šťastně, takže jsme si nevšimli, jak vlastně volba proběhla - jako když kouzelník zamává šátečkem a na rameni mu sedí holubice.

Ona totiž ta volba sama o sobě se odbyla s rychlostí a snadností lusknutí prstů. Rada nebyla a klap - Rada najednou byla.

Našinec by čekal klání a debaty - z pětačtyřiceti kandidátů vybrat patnáct radních, to znamená zvážit postupně každého z nich a zvolit... ty nejtěžší, řekněme ty nejváženější. Nic takového se nestalo. Volební výbor sestavil novou sadu 45 kandidátů pro užší výběr a poslanci zvedli ruce a rada byla na světě.

Není třeba mimořádně velkého důvtipu k pochopení, že volba byla formální a že těch konečných patnáct jmen bylo dohodnuto dopředu. Ani na tom by nebylo nic divného, zákulisní dohody k politice patří. Jenže tahle volba je mimořádná tím, kdo všechno se té zákulisní dohody zúčastnil.

Víme, že opětované zasedání volebního výboru se dělo ve stínu hrozby, že ti, které Adam Komers nazývá elitou národa, vyjdou do ulic. Ať už je v té elitě kdokoli a ať se nazývá jakkoli, kupříkladu Občanská liga, tento tlak byl zřetelný, a názory a přání této skupiny tlumočil na parlamentní půdě Vladimír Mlynář. On sám tuto skupinu neurčitě nazývá "lidi kolem televize".

Pod hrozbou "vlny občanských protestů" - opět cituji Mlynáře - byla televizní rada nejdříve v zákulisí sestavena a pak na plně nasvícené scéně zvolena. Víte, já jsem smíšek a rád hledám na jevech veřejných ty legrační stránky. A musím se přiznat, že se usmívám, když slyším slovo "občanský" používat právě v těchto souvislostech.

Proč? Inu proto, že ty pojmy "občanský" a "iniciativní" bývají kladeny do kontrasty s politickou zákulisní pletichou. No a vida, při první příležitosti šly zásady stranou a hup, spolu s politickými pleticháři za kulisy a upečen je kompromis. Konkrétně - do televizní rady se dostal Erazim Kohák a Svatopluk Karásek.

Musím dodat, že je to dobrý kompromis. Jak Erazim Kohák, tak Svatopluk Karásek na jedné straně i Milan Knížák patří do tělesa, které má zastupovat veřejnost coby dohlížecí orgán veřejnoprávní televize. Teď už samozřejmě nemá smysl se dohadovat o tom, jak rada vznikla. Důležité je, co bude dělat.

Ve hře je volba generálního ředitele - a to teprve půjde do tuhého, to bude to konečné lámání chleba. Ne nějaká rada, ale ředitel má bezprostřední vliv na to, co se v televizi vysílá a kdo tam vysílá a pro koho. Tahle volba se bude týkat celé naší veřejnosti. Odehraje se na jevišti před očima ve světle namířených reflektorů, nebo zase v zákulisí? Žádné velké iluze si v tomto směru nedělám.