Pondělí 28. května 2001

předcházející

Politik jako Bůh

Karel Hvížďala

Původně tomu tak skutečně bylo. V euroatlantické civilizaci se ale z politiky stala služba, a z politika člověk sloužící, něco jako švec, hostinský či pumpař. Politik se o svou službu uchází ve veřejném konkurzu, tedy ve volbách a za občany se stará o věci, které by je zdržovaly od práce, jako je obrana státu, pořádek ve městě atd.

V Česku však přežívá ještě něco ze středověké tradice, kdy královské vládnoucí rodiny odvozovaly svůj původ přímo od Boha. Dodnes je například oficiální rodokmen japonského císaře spjat s bohyní Slunce.

U nás za to může i minulý vládnoucí systém, v němž zbožnění a nedotknutelnost politiků byla dána absolutní koncentrací politické a ekonomické moci a donucovacích prostředků do rukou jedné strany.

Jakkoliv byly tyto struktury obecně opovrhované a nedůvěryhodné, jednu funkci plnily dobře: umrtvovaly lidi. Nikoho nemobilizovaly, ale naopak stále překážely veřejnému vyjádření společných aspirací a pojmenování skutečnosti.

Více než deset let po listopadu 1989 se ukazuje, že dvou věcí jsme se bezpečně nezbavili: politici se vidí jako bozi a my lidé jsme stále umrtvení, málo razantní, nedostatečně politiky kontrolujeme a spousty nehorázností jim tolerujeme.Uvedu dva příklady.

Kauza IPB. Občana by zajímalo jak a proč manažeři přivedli banku ke krachu, který bude daňové poplatníky stát podle oficiálních odhadů 50 - 100 miliard. "Naším zadáním nebylo vyšetřit činnost banky, ale úlohu státu," odpovídá předseda vyšetřovací sněmovní komise Miroslav Kalousek z KDU-ČSL.

Jenže komisi se nepodařilo zjistit ani to, proč se stát nechal v bance připravit o většinový podíl. Místo odpovědi na základní otázky, které zajímají občany, kteří platí nejen ztráty, ale i tuto komisi, dostaneme skoro se stoprocentní jistotou jen kritiku od ODS a vysvětlení od ČSSD, proč stát tak bleskově prodal tento ústav Československé obchodní bance, s čímž ale většina občanů souhlasí.

Výstup komise tedy bude mít nulovou hodnotu a na občany působí jen jako zastírací manévr: oni jako něco vyšetřují a my jim to jako věříme. Potvrzuje to i výrok předsedy Kalouska: "Pro hlubší zkoumání jsme neměli mandát ani kvalifikaci."

Kauza Klaus a mobilní telefon. Loni v listopadu po senátních volbách v přítomnosti předsedy ODS a Poslanecké sněmovny Václava Klause, který zrovna vysvětloval výsledky, zazvonil fotografovi z MF Dnes mobilní telefon, což předsedu tak rozlítilo, že mu ho vytrhl z ruky a odhodil ke stěně.

Klaus nad svým hulvátstvím a ztrátou sebekontroly nikdy nevyslovil ani náznak lítosti. Naopak prohlásil v TV3, že jeho "reakce měla být ostřejší", a když státní zástupkyně jeho chování v souladu se zákonem označila za přestupek proti slušnému chování, tak řekl, že jde "o urážku zdravého rozumu".

Dokud takovéto chybné výkony našim politiků budeme tolerovat, nic se nezmění: kartu máme v ruce my, občané-voliči.

Stačí si přeci na chvíli představit, jak bychom se chovali k pošťákovi, který by nám vytrhl telefon, který zazvonil v jeho blízkosti, když právě předával poštu sousedům a nebo k instalatérovi, kterého bychom si najali na opravu kohoutku a on by nám sdělil, že na to nedostal zakázku a ani na to nemá kvalifikaci.

Přesně stejně máme povinnost se chovat ke svým politikům, které jsme si také najali pouze na práci.