Čtvrtek 24. května 2001

předcházející

Nanebevstoupení svátkem globalizace?

Tomáš Halík

Zdálo se, že poté, co na prvního máje ulicemi českých a moravských měst už nedefilují zástupy občanů, kteří zprvu okázalými alegorickými vozy a později už jen se značně opršelými mávátky a transparenty se stále opršelejšími gesty manifestovali svou poslušnost režimu, první květnový den bude přenechán milencům.

Nestalo se tak. První máj se - a nejen u nás - stává přehlídkou politických extrémistů: skinhedi a nacionalisté, komunisté a anarchisti vycházejí do ulic a zpravidla dosti hlasitě nám nabízejí své ideové zboží. V mnohém se navzájem krvavě liší, ale v řadě věcí se jejich hesla podivuhodně rýmují. Například v tom, že shodně proklínají určující jev dnešního světa, proces globalizace.

Pokud se první máj stane svátkem antiglobalizátorů, bylo by spravedlivé najít den, kdyby své slovo mohli říci i ti, kteří v globalizaci nevidí jen černého démona lidstva. A zda ohlašuji nápad: tím dnem by mohl být křesťanský svátek, který připadá na čtyřicátý den po velikonocích, letos na čtvrtek 24. května: svátek Nenebevstoupení Páně. Co má tento starý svátek společného s globalizací?

Ten den si křesťané připomínají větu, kterou to - podle mého skromného názoru - všechno začalo, větu, která zdynamizovala svět: "Jděte do celého světa a získávejte mi učedníky." Je to text z novozákonních Skutků apoštolů, který líčí, jak Kristus před svým nanebevstoupením svěřuje svým žákům misijní poslání.

Právě toto univerzální poslání vedlo skupinku, která byla dlouho považována za sektu uvnitř helénistického židovství, k cestám na všechny světové strany, do Evropy, Asie, Afriky. Avšak ze všech kontinentů se právě Evropa - světadíl, který Ježíš Nazaretský nikdy nenavštívil - stala ohniskem snahy roznést jeho poselství i do nejvzdálenějších koutů planety Země.

Po silnicích, vybudovaných světovládnými sny římských imperátorů a myšlenkovými stezkami, proklestěnými v houštinách mýtů antickými filozofy, kráčeli nyní Kristovi apoštolové; a později mořeplavci - vzpomeňme na Kryštofa Kolumba, poháněného apoklyptickou horečkou donést evangelium neznámým národům dřív, než skončí běh světa - rozšířili tyto cesty přes vlny oceánů. Touha naplnit misijní příkaz zakladatele křesťanství dávala Evropě podivuhodnou duchovní sílu k expanzi.

Ale tato expanze stále více přibírala k duchovním statkům i materiální a technické hodnoty evropské civilizace - a po staletích už dynamika evropských cest k jiným civilizacím je poháněna snahami velmi odlišnými od těch, které stály na počátku evropského rozmachu. Možná právě v té době začíná být stará Evropa zastiňována světodějnou energií svých "dědiců" - můžeme-li si vypůjčit termín Jana Patočky - Ruska a Ameriky.

Co může dnes Evropa po velkých změnách posledního desetiletí nabídnout globální civilizaci na prahu nového milénia? Tato otázka je dnes evergreenem publicistiky a konferencí snad ve všech evropských zemích. V den starého křesťanského svátku Nanebevstoupení Páně bychom si mohli vzpomenout na větu, z níž kdysi vyšlehl plamen, který učinil Evropu Evropou a do vínku její historie vložil touhu oslovit a duchovně obohatit všechny národy světa.