Středa 23. května 2001

předcházející

Prázdné pojmy

Čestmír Klos

Jsme národ vycvičený ve vyprazdňování pojmů - klíčová slova jako svoboda, demokracie či mír ztratila na více než čtyři desetiletí svůj původní obsah.

Ale přiznejme si, většinu z nás to ani moc netrápilo. Jen když byly na rozdíl třeba od bouřícího se Polska pořád plné krámy. Přesto jsme nad změnou upřímně zajásali. Pojmy se vrchovatě naplnily podle nejroztodivnějších představ a už několikrát jsme opravdu svobodně volili.

Jenže co čert nechtěl, naši svobodně zvolení zákonodárci i ministři, u vlády držení dokonce smluvní opozicí, opět tvrdě vyprazdňují jeden životně důležitý pojem: "podíl občanů na správě věcí veřejných", byť stojí v kultovní Listině základních práv a svobod.

Pokusům vyloučit účast veřejnosti ze správních řízení podle zákona na ochranu přírody a krajiny se ještě podařilo zamezit. I když novela střídala novelu. Parlament se ještě choval uvážlivě a možnost občanů "do toho mluvit" zachoval.

Při schvalování zákona o posuzování vlivu na životní prostředí však už parlament návrh ministerstva životního prostředí hrubě otesal a z rozhodnutí úředníka může být v některých případech veřejnost z řízení úplně vyloučena.

Moudrý návrh, aby se o umístění stavby veřejně diskutovalo hned zkraje, kdy investor ještě do investičního záměru nevložil příliš mnoho peněz a je nakloněn variantnímu řešení, byl smeten se stolu. Veřejnost dostane příležitost mluvit do věcí až v tak pokročilém stadiu příprav, že už sotva bude mít šanci běh věcí ovlivnit.

Z vládního návrhu atomového zákona - a to je velice čerstvá rána obcím a občanům - účast veřejnosti a obcí zcela vypadla. O zakotvení této účasti přitom usilovala legislativní rada vlády. Ani Státnímu úřadu pro jadernou bezpečnost by podle slov jeho předsedkyně Dany Drábové větší účast veřejnosti nevadila.

Co to muselo být za zákulisní tlaky, které doslova přes noc vyprodukovaly jakýsi dodatek, který nikdo na veřejnosti neviděl, ale který přiměl většinu ministrů účast veřejnosti z novely atomového zákona vyhodit? Zůstaly jen změny, diktované přibližováním k Unii.

Ale neznáme to z dřívějška? Dělat to, co silnějším partnerům na očích vidíme, a nezajímat se o to, co si myslí náš občan? Co však si myslí občan o omezování své možnosti podílet se na rozhodování?

Zdá se, že nic. Žádné vzrušení, žádné protesty. Možná si mnohý i pomyslí, že konečně zase bude klid. Že dojde na ty věčně brojící zelené kverulanty, kteří jen překážejí rychlejšímu růstu blahobytu… Občan se obvykle probudí, až když jde o ekologický problém za jeho zahrádkou. A zase mu často jde jen o jeho blahobyt. A to velice konkrétně. To už však obvykle bývá pozdě.

Při včasné angažovanosti mohli občané dosud leccos ovlivnit. Teď se jejich možnosti čím dál víc úží. Na to, jestli jim za zahrádkou bude chtít soukromá společnost postavit mezisklad vyhořelého jaderného paliva, se jich nikdo nebude ptát. Ani starosty obce ne. To bude jen věcí firmy a státu. Takový připravuje vláda atomový zákon.

Místopředseda vlády Vladimír Špidla chlácholí občany, že budou do věcí moci mluvit prostřednictvím zákona o správním řádu. To je ovšem největší pohádka, jakou tento sociální inženýr vypustil z úst. Nový správní řád totiž ve svém návrhu připravuje pro občanská sdružení status "přidružených účastníků".

Ti nebudou mít právo se odvolat, protestovat proti podjatosti úředníků, nebudou informováni o změnách ve spisech, nic… Ti budou mít právo jen koukat. My, co něco pamatujeme, pamatujeme právě tohle právo "jen se koukat" velmi dobře.

Svou nečinností však pomůžeme vyprázdnit nový, dosud nevyprázdněný pojem: "přímý podíl občanů na správě věcí veřejných". Ten pojem minulý režim nepoužíval, toho se bál. Ale není to teď taky tak?