Pátek 18. května 2001

předcházející

Kam politici nechodí

Břetislav Rychlík

Určitě si můžeme být jisti, že když je kdejaký pokleslý bavič pozve do své "show", nebudou chybět. S velkou chutí a beze studu předvedou své neokázalé lidství a smysl pro humor. K tomu nám zahrají na hřeben, foukací harmoniku, klavír či kytaru.

Můžeme si být i jisti, že neexistuje obor lidské činnosti, o němž by nepotřebovali národu sdělit své nevšední znalosti. Dokonce každý zježený chlup na srsti domácího pejska a kočičky, zavrtění na nočníčku a zoubek myšák v pusince synáčka, dcerušky či vnoučátka je jistě událostí světodějnou.

Ke všemu mnozí bývají i nadsamci. Rozvaleni v Peříčcích přispívají svojí sexuální silou k erotickému povzbuzení voličstva. Před blesky fotoaparátů, objektivy kamer, klacky mikrofonů se ve všemožných žitech v pernamentním předvolebním klipu před očima míhají tajemné postavy z jiného světa - čeští politici.

Přitom hluboko v nejspodnějších vrstvách tohoto počínání je uložena jeho pravá a skutečná příčina: Snaha dokázat, že jsou jako my, lidi z masa a z kostí, nádoby plné hříchu a chyb i prostých lidských snů.

Tento kýč má být mostem, po kterém přechází politik přes příkop oddělující hradby moci od všednodenních starostí občanů. Jako by měl potřebu neustále dokazovat, že je jedním z nás. Přitom každá profese veřejné služby musí stát na pilířích zcela jiných - na profesionalitě, důvěryhodnosti slov i skutků.

Občas stačí nezapomínat na otevřený a odpovědný dialog s voliči a nutnost zůčastnit se akcí zdánlivě neefektních, jakou bylo nedávné předávání planetky pojmenované poprvé v dějinách lidstva po Romovi (na to jsem upozorňoval i na vlnách této rozhlasové stanice). Pozvání obdrželi všichni poslanci a senátoři osobně. Tři se omluvili, nepřijel nikdo.

Na nedávnou rozpravu o poslání veřejnoprávních médií v této společnosti, krom jednoho slušného poslance Talíře, též nedorazil žádný z pozvaných a ohlášených členů Stálé poslanecké komise pro sdělovací prostředky. Tak byla debata nevyvážená, abych použil nesmyslný pojem, objevený na třetí cestě české politiky. Z dobře placeného orgánu státní zprávy z Rady pro rozhlasové a televizní vysílání se ohlášený muž ani neomluvil.

Fotoaparáty a kamery trčely v tutéž dobu nastavené na významné premiéře. Tady čekaly otravné dotazy občanů. Je to velmi snadný způsob politiky. Ale až se příště dozvím, že se politické strany dožadují vyváženosti, připomenu jim to.