Úterý 15. května 2001

předcházející

Duch versus litera zákona

Miloš Rejchrt

Volební výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR by měl dnes vytřídit čtyřicet pět z přibližně tří set kandidátů na členství v Radě České televize. Z této pětačtyřicítky posléze Poslanecká sněmovna zvolí 15 radních.

Radu ČT volí poslanecká sněmovna - a to je novinka - z kandidátů i navržených " organizacemi a sdruženími, jež představují kulturní, regionální, sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací, ekologické a národnostní zájmy". Tak to přikazuje novelizovaný zákon, jehož příchod na svět urychlila stávka zaměstnanců ČT v lednu tohoto roku.

Novelizovaný zákon tedy odebírá poslanecké sněmovně, poslanecký klubům a jednotlivým poslancům možnost navrhovat kandidáty vlastní. To je snad krok správným směrem, budou však zklamáni ti, kdo si od litery jakéhokoli zákona slibují příliš mnoho. Znění zákona je jistě důležité, neméně důležité však je, jak se zákonem zachází.

S předchozím zákonem poslanecká sněmovna zacházela tak, že kandidáty do Rady ČT nominovaly poslanecké kluby. Zákon jí to ani nezakazoval, ani nepředepisoval, a nemyslím, že by pro to byl zákonem špatným. Litera zákona totiž nikdy nemůže postihnout všechny eventuality, které nevypočitatelný život přinese.

Zákon ale kromě litery má také ducha, určitý záměr, který je vždycky spíš mezi řádky než v písmenech. Tehdy, když kandidáty do Rady ČT navrhovaly politické strany, bylo to proti duchu zákona, který právě měl od radní od stranických tlaků chránit. Již teď, na samém počátku volby do Rady České televize se ukazuje , že novelizovaný zákon opět umožňuje všelijaké obchvaty, úhybné manévry, jednání proti vlastnímu duchu.

Litera novelizovaného zákona nic neříká o tom, jak se jakým způsobem má poslanecká sněmovna z několika set kandidátů zvolit onu konečnou patnáctku. Selekce pětačtyřiceti kandidátů z několika set, kterou dnes provede volební výbor, tedy není nezákonná, nicméně duch zákona pláče: Vždyť větší část volby vlastně neprovede poslanecká sněmovna, jak zákon předpokládá, nýbrž jen několik poslanců.

Představme si, že by obdobně postupovala budoucí Rada České televize. Až bude volit ředitele, dva své členy pověří, aby z desítek kandidátů, kteří splňují zadaná kritéria, dle svého uvážení vybrali tři. Teprve z těchto tří by pak patnáctičlenná Rada České televize zvolila generálního ředitele. Nebylo by to nezákonné, ale bylo by to nedemokratické, ne-li hanebné, a kdyby se proti tomuto způsobu volby ředitele České televize strhl v Poslanecké sněmovně pokřik, pak plným právem.

Duch zákona mezi jeho řádky přece dává jasný pokyn: vyřazování kandidátů, kteří vyhověli předepsaným kriteriím, je již součástí volební procedury a na ní se rovným dílem musí podílet všichni členové rady České televize.

Nezbývá než doufat, že budoucí Rada ČT, kterou nakonec poslanecká sněmovna zvolí, bude při volbě ředitele České televize vůči duchu zákona vstřícnější, než je poslanecká sněmovna při volbě Rady České televize.