Přehled britského tisku

Úterý 9. července 2002

předcházející

Připravil Ivan Kytka


Omyl při umělém oplodnění

Ve Velké Británii včera vzbudil pozornost případ, kdy se matce bílé pleti narodila po umělém oplodnění dvojčata černé pleti, ačkoliv její partner byl rovněž bílé pleti.

Prakticky všechny hlavní britské deníky upozorňují na to, že jde o případ, který nemá precedens a shodují se, že v jedné z klinik došlo při umělém oplodnění buď k záměně spermií, nebo spermií i vajíček.

Independent připomíná, že podle zákonů platných v Anglii a Walesu je matkou dvojčat, žena, které je porodila, list však nevylučuje, že muž, který poskytl spermie, by se mohl soudit o otcovství a o to, aby byly obě děti, které jsou nyní více než rok staré, svěřeny do péče genetických rodičů černé pleti.

Daily Telegraph se však v redakčním komentáři staví na stranu matky, která dvojčata porodila. Píše, že prošla zdravotními riziky těhotenství a devět měsíců žila ve víře, že nosí vlastní děti. Jakkoliv to zní vůči genetickým rodičům krutě, na děti má nárok ona, neboť vlastnictví prý v tomto případě znamená devadesát procent práva.

Timesy se pokoušejí nahlížet na poněkud bizarní událost s humorem: Dvojice čápů roznáší děti a jeden říká druhému: patrně nám nezbyde než výrazně slepšit naši zásilkovou službu.

Vztah anglikánské církve ke státu

Deníky se věnují zasedání řídícího orgánu anglikánské církve - Velkého synodu, na kterém se mimo jiné debatovalo o tom, kdo nahradí George Careyho ve funkci arcibiskupa z Canterbury a kdo má jmenovat anglikánské biskupy. Někteří duchovní se staví proti tomu, aby konečné slovo při výběru měl jako dosud britský premiér.

Hugo Young v Guardianu píše, že anglikánská církev musí konečně dospět a vybrat si svého vůdce sama. Podle něj je Británie jednou z nejméně nábožensky založených zemí v křesťanském světě, a pokud má církev zastavit svůj úpadek, měla by se vyjadřovt k politickým problémů, ale zároveň stát stranou politiků a politického vlivu. A prvním elementárním krokem by v takovém příadě byl výběr vlastního vedení.

Pro uvolnění vztahů mezi anglikánskou církví a politickým establišmentem se staví také v redakčním komentáři Independent. Podle listu je jednou ze zřetelných poklesu popularity anglikánské církve iluze, že se může vyhnout konfrontaci problémů, před kterými stojí. Výsledkem je podle listu fakt, že anglikánská církev se téměř vytratila z velkých měst a neustále klesá její vliv také na venkově.

Independent nicméně označuje za pozitivní, že příští arcibiskup z Canterbury Rowan Williams, stejně jako nástupník britského trůnu princ z Walesu, který by se měl stát také hlavou anglikánské církve, naznačili své prání modernizovat anglikánskou církev v multikulturální společnosti, ve které existuje prostor pro vícero náboženských vyznání.

Šance a úkoly nové panafrické organizace

Zahraniční stránky deníků zaznamenávají zánik Organizace africké jednoty a vznik nástupnické organizace - Africké unie, která má fungovat jako zastřešující orgán zemí afrického kontinentu.

Timesy připomínajím, že půjde o organizaci založenou na modelu Evropské unie a že by podle svých zakladatelů měla přispět k posilování hospodářské integrace, k boji s korupcí, zlepšení politické správy členských zemí, k zastavení válek, sporů a neštěstí způsobených lidmi, které tak sužují africký kontinent.

Redakční komentář Timesů soudí, že nová organizace bude potřebovat veškeré štěstí, dobrou vůli a odhodlání, kterého je Afrika jako celek schopná. Panafrická organizace, která zredukuje politickou rétoriku a podpoří výrazně neformální kontakty, demokratickou svépomoc a sociální rozvoj by mohla podle Timesů sehrát užitečnou roli.

Dříve než se začne věnovat takovým vzdáleným cílům, jako je například společná měna, se Africká unie musí soustředit na to, jak učinit Afriku bezpečnějším, spravedlivějším a bohatším kontinentem, a také na to, jak čelit pandemii, kterou představuje AIDS ohrožující budoucnost celého světadílu.