Přehled britského tisku

Pondělí 27. května 2002

předcházející

Připravil Ondřej Tuček

Pákistán si zahrává s ohněm

Americký prezident George Bush a jeho francouzský protějšek Jacques Chirac včera vyzvali Indii a Pákistán, aby řešili vzájemný konflikt mírovou cestou. Hrozbu konfrontace mezi oběma zeměmi včera dále umocnil Pákistán odpálením druhé raketové střely typu země-země během dvou dnů.

Této palčivé otázce se dnes věnují v komentáři jen Timesy, které podrobují Pákistán silné kritice. Islámábád podle listu odpálením dvou raket během dvou dnů zjevně odmítl vzít na vědomí apel předních světových představitelů volajících po snížení napětí v oblasti.

Deník konstatuje, že typ rakety odpálené v sobotu má dolet zhruba 1 500 kilometrů, zatímco včera testovaná střela doletí asi 250 kilometrů. Obě jsou schopné nést jaderné hlavice. Timesy chválí klidnější postoj indického premiéra, Atala Bihárího Vádžpéjího, který pákistánské raketové testy označil za pózerství.

Deník na druhé straně odmítá tvrzení pákistánského prezidenta Parvíze Mušarafa, že jeho země učinila vše, aby potlačila terorismus v oblasti takzvané kontrolní linie mezi oběma zeměmi, kde proti sobě stojí vojenské síly o celkovém počtu jednoho milionu vojáků.

Timesy uvádějí, že Pákistán zde nasadil i členy mírových sborů působících v zahraničí a přesunul sem i jednotky umístěné na afghánsko-pákistánské hranici. Zvláštní pozornost deník zaměřuje na aktivity v oblasti Kašmíru, jmenovitě 50 výcvikových táborů, které Pákistán zásobuje zbraněmi, jakož i na činnost pákistánské výzvědné služby, která je infiltrována muslimskými radikály, podporujícími teroristické skupiny.

Jako důvod k současnému řinčení zbraněmi Timesy uvádějí domácí potíže, které se jak Indie, tak Pákistán pod záminkou válečné hrozby snaží zamést pod práh a nastolit tak za pomoci válkychtivé rétoriky pocit falešné národní jednoty.

Rusko-íránská spolupráce

Britské listy si všímají také schůzky Bushe s Putinem, mezi nimiž vázl soulad snad jen v otázce Íránu, konkrétně ruské pomoci íránskému programu jaderného výzkumu.

Financial Times píší, že obavy vyjádřené prezidentem Bushem ohledně ruské pomoci při stavbě íránského jaderného reaktoru prezident Putin odmítl jako neopopodstatněné s tím, že technická spolupráce mezi oběma zeměmi nedopomůže Teheránu k získání jaderných zbraní.

Deník míní, že Spojené státy konají správně, když požadují od Ruska, aby zpřísnilo svůj přístup k Íránu vzhledem k obavám, že Teherán vyvíjí zbraně hromadného ničení.

Financial Times však zároveň podotýkají, že Washington by neměl zapomínat na argument některých evropských zemí, které varují, že nadměrný tlak na Írán nahrává do ruky extrémním silám v zemi a oslabuje umírněnou pozici prezidenta Mohammada Chátamího.

Neshody kolem Gibraltaru

Daily Telegraph píše o tom, že šéf britské konzervativní strany Ian Duncan Smith ještě před začátkem svého třídenního evropského turné dostal košem od pravicového španělského premiéra Josého Maríi Aznara, který zrušil jejich plánovanou schůzku.

Důvodem jsou podle deníku neshody, které mezi těmito politiky panují v otázce Gibraltaru, kam představitel britské opozice hodlá během své zahraniční cesty zavítat.

Španělský premiér se tímto krokem podle Dailu Telegraphu vyhnul dalším rozepřím v otázce Gibraltaru, která na úrovni vládních jednání mezi oběma zeměmi narazila na potíže.

Záhady hospodářského růstu Británie

Hospodářský růst v Británii navzdory optimistickým předpovědím stagnuje a Finacial Times v této souvislosti poukazují na proměnlivost hospodářského klimatu, v němž ještě před šesti týdny britský ministr financí označil Británii za nejrychleji rostoucí ekonomiku ze členů skupiny vyspělých zemí G7.

Nyní se Británie podle deníku ocitla vzhledem k naprosté stagnaci hospodářského růstu v posledním půlroce opět na dně skupiny G7.

Guardian se tomuto tématu věnuje v komentáři nazvaném "Záhada růstu". Deník soudí, že letošní pokles růstu britského hospodářství je problémem, kterým by měl řešit nikoli ekonom, ale detektiv formátu Sherlocka Holmese.

Deník uzavírá tvrzením, že manipulace uvěrových sazeb se sama o sobě zdá být čím dál tím méně účinným nástrojem k ovládání složitého propletence hlavních aspektů britského hospodářství, kterými jsou výrobní sektor, trh s nemovitostmi a spotřebitelské výdaje.