Pátek 3. května 2002 - 11.46 SEČ

Tradiční čínské lázně na úbytě

V Pekingu vyrůstají moderní domy, ve kterých má každý nájemník svoji vlastní koupelnu

Zpracoval Jan Rozkošný

Veřejné lázně patří v Číně mezi oblíbená místa obyčejných lidí. Zdá se ale, že této starobylé tradici pomalu zvoní hrana. Řada Číňanů nové střední vrstvy si pořizuje vlastní koupelny. A soukromé koupelny vedou k zavírání slavných lážní veřejných.

Vstup do Kvetoucích zahradních lázní v Pekingu stojí v přepočtu o něco více než třicet korun. A za ně si koupíte hodiny dobré zábavy a samozřejmě dobrou koupel. V ceně je masivní železný zámek, pár gumových trepek a tenký ručník. Jsou to komunální lázně - místo, kam se stydliví lidé jen tak neodváží.

Stoletá tradice

Lázně mají v Číně více než stoletou tradici, což dokládá jejich interiér. Ze zdí se odlupuje omítka a vybavení je poněkud zrezivělé.

	V lázních potkáte nezaměstnané nebo ty, kteří doma nemají koupelnu. Návštěva veřejných koupelen je pro ně příležitostí se pořádně vydrhnout.

Na první pohled je jasné, že klientela nepochází z bohatších vrstev. V lázních potkáte nezaměstnané nebo ty, kteří doma nemají koupelnu. Návštěva veřejných koupelen je pro ně příležitostí se pořádně vydrhnout.

V Číně se tomu říká "thordsarph". Je to obzvláště brutální forma očišťování, kterou provádějí zaměstnanci lázní pomocí zvláštní rukavice, jak potvrzuje zpravodajka BBC Holly Wiliamsová.

"Neuvěřitelně to bolí jako by mě někdo drhnul drátěnkou. Jen doufám, že budu nakonec opravdu čistá."

Nižší vrstvy

Ale pokud si myslíte, že tím bolest končí, přichází na řadu dokonalá čínská masáž. Masérkou je Tiang De Wahová, která tu pracuje už déle než dva roky a říká, že život ve Kvetoucích lázních je krušný:

Obyvatelé Pekingu se koupají i v parcích

"Chodí sem všichni, včetně lidí z nižších vrstev. Nemůžete vyhovět každému a někteří hledají potěšení v neustálém stěžování. Moc si ani nevyděláme, měsíčně asi osmdesát dolarů," říká masérka Wahová.

Nakonec, zatímco cítíte štiplavou bolest na pokožce a ve svalech, je čas na šálek jasmínového čaje a natažení se na pohovku v odpočinkové místnosti.

Pro paní Lu a její přátele je návštěva lázní každotýdenním rituálem. Jsou místní a nedávno přišli o práci v nedaleké továrně. Paní Lu se doma myje ve své maličké kuchyni, která je zároveň obývacím pokojem i ložnicí.Ona, její manžel a syn dohromady žijí na pouhých osmi čtverečních metrech. Rádi by se přestěhovali.

Vlastní koupelny

O dvě ulice dál jsou staré domy podobné tomu, v němž bydlí paní Lu, bourány a ustupují blokům nových bytů se svítivě bílými koupelnami.

	Čína se jednodušše mění. Někteří lidé bohatnou a zásadně mění svůj životní styl. Zlaté časy Kvetoucích zahradních lázní a jim podobných věcí jsou definitivně pryč.

Dizzy Čchenová uklízí svou koupelnu v jednom z těchto nových domů. Je to mladá a úspěšná Číňanka - vede vlastní televizní produkční firmu. Ve dvoupokojovém bytě má kabelovou televizi, velký klavír a samozřejmě zmíněnou koupelnu.

Podnikatelka přiznává, že by jen tak do veřejných lázní nešla. Obává se nepříliš čistých ručníků, v lázních podle ní vůbec nebývá moc čisto.

Čína se jednodušše mění. Někteří lidé bohatnou a zásadně mění svůj životní styl. A i ti, co nebohatnou mají nové naděje. Zlaté časy Kvetoucích zahradních lázní a jim podobných věcí jsou definitivně pryč.

Související odkazy:
Starobylé pekingské čtvrti mizí