Starobylé pekingské čtvrti mizí

Staré čtvrti ustupují moderním obchodům a domům

Sobota 27. ledna 2001


Připravil Rupert Wingfield-Hayes
Zpracoval Jan Rozkošný

Starobylé srdce čínského hlavního města Pekingu rychle mizí pod pásy demoličních strojů. V lednu začalo bourání další čtvrti s úzkými uličkami a domy s nádvořími, které mají ustoupit nové silnici, úřadům a obchodním domům. Unikátní středověké město tak už podle všeho brzy zmizí ze světa.

V starobylých uličkách

Tři dny téměř bez přestání sněžilo - výjimečná událost v tomto vyprahlém městě. Slunce zmizelo z oblohy, ale po Ulici věčného klidu, šestiproudové silnici, která vede centrem Pekingu, si cestu sněhem a ledem stále razila spousta aut.

Zahnul jsem z hlavní ulice na sever do mlhy úzkých uliček, čtvrti známe jako Hutongs. Obklopily mně vysoké šedivé zdi pavlačových domů. Podle mého přítele budou tyto budovy již brzy strženy. Jejich obyvatelé proti tomu protestují a já jsem s nimi chtěl mluvit ještě před tím, než budou nuceni se vystěhovat.

Trosky historie

Ujel jsem pár set metrů, zahnul a strnul jsem. Přijel jsem pozdě. Přede mnou ležela hromada trosek už zdemolovaných starých domů. Rumištěm projížděly dopředu a dozadu buldozery. Těch pár domů, které ještě stály, působilo bezútěšně - měly rozbitá okna a střechy.

Když jsem vystoupil z auta, pomalu jsem se vlekl kolem hromad sutě. Přede mnou se vynořila osamělá postava - sehnutý člověk se probíral ruinami. Prohlížel si je, a pak je házel znovu na zem. Na první pohled to nebyl stavební dělník, protože i v téhle zimě nosil košili s kravatou.

Hledání v sutinách

"Co děláte?", zeptal jsem se ho. Podíval se na mě překvapeně, pak se usmál, pobaveně na mě zíral zpoza svých brýlí. "Hledám tu staré věci", řekl, "hlavně porcelán". Ukázalo se, že pan Chu je ve svém oboru autoritou. K jeho koníčkům pak patří prohledávat sutiny.

Tato lokalita je pro mě obzvláště zajímavá, řekl mi, před revolucí tu totiž v mnoha domech bydleli členové císařské rodiny. Nejcennější věci často zakopávali pod své domy.

"Vážně v těhle domech, které padají doslova na hlavu, bydleli příbuzní panovníka?", zeptal jsem překvapně. "Ale ano", odpověděl mi pan Chu a ukázal na velký dům, který ještě nebyl zbouraný.

Urození obyvatelé

"Podívejte se támhle. Ten dům určitě patřil někomu z císařova klanu, vidítě ty cypřiše na dvoře, to je jasný znak, a podívejte se na střechu, na její velikost a na kvalitu stavby vůbec."

"Musí vás děsit, když vidíte takové ničení", reagoval jsem.

"Ani moc ne", řekl pan Chu, "je to docela pochopitelné. Potřebujeme se pohnout kupředu, modernizovat, dohnat krok se Západem. V naší zemi je tolik historických míst, brzdí nás v rozvoji... A stejně, jsme chudá země - nemůžeme si dovolit uchovat všechny tyhle staré budovy".

Modernizace

Jeho slova mě trápila skoro stejně jako demoliční práce, k nimž docházelo kolem mě. Ale ve skutečnosti bych neměl být nijak překvapen. Něco podobnéhou se tu opakuje jako refrén. Modernizace je novou čínskou mantrou, a to i za cenu nesmírného kulturního vandalismu.

Peking není obyčejným městem, je unikátním mistrovským dílem císařství, jež bylo vytvořeno podle přísných předpisů středověké čínské vědy a astrologie.

V jeho srdci stojí rozsáhlý císařský palác - Zakázané město. Okolí pak bylo těsně zastavěno elegantními domy. Útoky na staré město nejsou nové.

Ničení Zakázaného města

Na počátku padesátých letech nařídil Mao Ce Tung v době ideologického vandalismu stržení nádherných středověkých zdí Zakázaného města.

Teď je tu druhý, mnohem mohutnější útok, tentokrát motivovaný nikoliv ideologií, ale chtivostí.

Z nízkých dvířek po mé levici se vynořil starý muž. Kvůli ostrému větru měl až do posledního knoflíku dopnutý vatovaný kabát.

Lao Zhang se připravoval na stěhování. Jeho dům byl na seznamu k demolici jako další na řadě. Výhled na stěhování ho vůbec netěšil.

"Lidé říkají, že tyhle domy jsou staré a špinavé", řekl mi," ale jsou dobře postavené". "Podívejte se, jak silná je třeba střecha. V létě chladí, v zimě hřeje. Nové domy, do kterých nás chtějí přestěhovat, nejsou dobré...jsou daleko od centra města. Jsem starý a nemocný, jak se dostanu do nemocnice, až budu potřebovat jít k doktorovi?"

Demolice místo oprav

Není pochyb o tom, že staré domy jsou v příšerném stavu. Komunisté v padesátých letech všechny domy znárodnili. Domy s nádvořími, původně navržené pro jednu rodinu, byly rozděleny. Dovnitř úřady nastěhovaly čtyři, pět i šest rodin.

Jen zřídka se na místě zdemolovaných domů stavějí nové byty. Pozemky jsou příliš cenné. Namísto toho začínají siluetě Pekingu dominovat nové rozlehlé kancelářské budovy, hotely a nákupní střediska.

Související odkazy:
Mao Ce Tung je v Číně stále obdivován

BBC neodpovídá za obsah stránek, které jí nepatří.