Svět v roce 2000

Čekání na 43. amerického prezidenta

Bitva skončila - vítězem je George Bush

Sobota 30. prosince 2000

Připravili Václav Sochor a Ondřej Tuček

Americké prezidentské volby přinesly nejpodivnější výsledek v moderní historii Spojených států. Hlasování proběhlo 7. listopadu, ale kdo bude příštím prezidentem, nebylo zřejmé ještě déle než o měsíc později.

Hlasy té menšiny Američanů, kteří se obtěžovali volit, byly rozděleny téměř rovnoměrně mezi kandidáta Republikánské strany, texaského guvernéra George Bushe, a uchazeče ze strany Demokratické, stávajícícho viceprezidenta Alberta Gora.

Výsledek komplikoval fakt, že podle americké Ústavy o vítězi nerozhodují přímo svými hlasy voliči, nýbrž volitelé, delegovaní každým ze států v závislosti na jejich velikosti.

Těsný výsledek

K vítězství je zapotřebí dosáhnout prosté většiny těchto volitelskýchc hlasů, přesně 270. Konečný výsledek velmi těsných voleb závisel na nerozhodném státu Florida, jehož 25 volitelských hlasů mohlo zajistit Bílý dům pro každého z kandidátů.

Zmatky na Floridě začaly ještě předtím, než byla spočítána většina hlasů. Americké televizní stanice se, tak jako v minulosti, spoléhaly na výsledky průzkumů prováděných mezi voliči při opouštění volebních místností a nejprve přiřkly vítězství Gorovi. Později prohlásily floridským vítězem Bushe, načež oznámily "ne, ani Bush Floridu ještě nezískal".

Nakonec své odhady zcela vzdaly: "Došlo ke změně, nebo spíše - my měníme své stanovisko a prohlašujeme, že výsledek na Floridě je nejasný. My, i většina dalších televisních společností, jsme prohlásili vítězem Al Gora. Teď se domníváme, že výsledek je nejasný."

Na čas se pak zdálo, že opravdu zvítězil George Bush. Al Gore mu dokonce telefonicky poblahopřál k vítězství. Krátce na to ale překvapenému Bushovi zavolal znovu a řekl mu, že svou gratulaci bere zpátky.

Každý hlas má cenu

V té době už na Floridě probíhal chaos, který odstupující prezident Clinton shrnul takto:

"No, jestliže kdy existovaly pochyby o významu uplatnění základního demokratického práva, práva hlasovat, tak tyhle volby je definitivně rozptýlily. Žádný Američan už nebude nikdy moci vážně prohlásit, že jeho hlas se nepočítá. Americký lid promluvil. Ovšem bude nějaký čas trvat, než se přijde na to, co přesně řekl. Proces´, který k tomu povede, je v pohybu a my ho musíme nechat běžet."

Že půjde o běh maratonský, začalo být zřejmé, když se do výběru nového amerického prezidenta vložily soudy. Oba tábory brzy do boje nasadily své právníky.

Republikáni, kteří měli podle původních výsledků po spočítání všech pěti milionů hlasovacích lístků napatrný náskok několika stovek hlasů, požadovali zastavení manuálních přepočtů, povolených Nejvyšším floridským soudem v okrscích, jež považovali za jednoznačně pro-demokratické.

Naopak demokraté pochopitelně trvali na přepočtu právě v těchto okrscích. Po vyčerpání soudních instancí na Floridě se obě strany obrátily na Federální soud v Atlantě a nakonec i na Nejvyšší soud Spojených států.

Právní bitva

Oba kandidáti si byli vědomi toho, že každá další soudní instance jim ukrajuje z jejich mandátu a legitimity, ovšem ani jeden z nich nebyl ocohten ustoupit. Al Gore vysvětlil své stanovisko:

"Tady jde o zásadní spravedlivost celého volebního procesu jako takového. Protože v sázce je tolik, musí být konečné rozhodnutí jednoznačné a nezávislé a bez jakéhokoli uspěchání."

Několik volebních okrsků počítalo hlasovací lístky ještě dlouhé týdny po volbách. Členové volebních komisí se všemožně snažili zjistit úmysl voliče na sporných lístcích. Americký volební systém po technické stránce závisí na dírkovacích strojích. Aby se hlas mohl započítat, musí být lístek jasně proděravěn.

Řada lístků však byla pouze vypoulena či jinak nedostatečně označena a podstatná část soudních sporů byla věnována právě osudu těchto hlasovacích lístků. Byli najímáni další a další právníci a vztahy mezi oběma tábory se dramaticky zhoršily.

Kandidáti se navzájem obviňovali ze snah zmanipulovat volby. Guvernér Bush, který si po celou dobu na Floridě uchovával onen nicotný náskok, trval na rozdíl od Gora ve všech okamžicích sebevědomě na tom, že příštím americkým prezidentem bude on. Nakonec měl pravdu.

Bush ml. zvítězil

V televizním projevu krátce po konečném soudním verdiktu, který Gorovi uzavřel všechny další šance, George Bush prohlásil:

"Nebyl jsem zvolen, abych sloužil jedné straně, ale abych sloužil národu. prezident Spojenáých států je prezidentem každého Američana jakékoli rasy, jakéhokoli původu. Ať jste pro mne volili nebo ne, udělám, co bude v mých silách, abych jednal ve vašem zájmu a abych si získal váš respekt. Budu se řídit prezidentem Jeffersonem - jeho smyslem pro obhajobu principů, pro umírněnost v jednání a především pro podporu myšlenky svobody a harmonie. prezidentstsví je víc než čest, více než úřad. Je to výzva a povinnost, které dám vše. Děkuji, pámbu žehnej Americe."

Týdny bizarních tahanic o nejmocnější post na Zemi zřejmě vychovaly po světě více nových expertů na americký volební systém, než všechny univerzity kdykoli předtím.

Mnozí pozorovatelé už před skončením volebního maratonu tvrdili, že ať vyhraje kdokoli, jeho mandát bude pochybný a půjde o slabého prezidenta, který předstoupí před Kongres, rozpolcený podobným způsobem, jako mínění amerických voliáčů. Spíše než na prosazování své vlastní politiky bude muset přistoupit na politiku konsensu a Amerika se tak prý jen těžko dočká nějakých zásadních změn. Což může být positivní, stejně tak jako i negativní zpráva.

Na sestavení svého kabinetu měli zvolený prezident George Bush a vice-prezident Dick Cheney o polovinu méně času, než většina jejich předchůdců. Jedním z nejvýraznějších osobností, jmenovaných do Bushovy administrativy, je veterán z války v Perském zálivu, vysloužilý generál Colin Powell; první Afro-Američan ve funkci ministra zahraničí.

Související odkazy:
Volby v USA