Pátek 5. dubna 2002 - 15.12 SEČ

Brusel není jen město byrokratů

Stejně jako byrokratů je v Bruselu mnohem více kulturních událostí než v průměrném evropském městě

Připravil Jan Slíva

"Brusel je nejšpinavější a nejzchátralejší ze všech metropolí Evropské unie," napsal před nedávnem zpravodaj BBC Justin Webb na závěr svého tříletého působení v Bruselu.

Svým příspěvkem, ve kterém nazval bruselskou byrokracii "beznadějnou" a před desítkami milionů posluchačů na celém světě kritizoval s výjimkou zdravotnictví všechny aspekty života v Bruselu, rozpoutal mezi politiky a novináři diskusi, jakou tuto město dlouho nezažilo.

Náš spolupracovník, redaktor agentury AP Jan Slíva, který se do Bruselu přestěhoval z New Yorku, nevidí sídlo Evropské unie v tak černých barvách jako zpravodaj BBC.

Město byrokratů

Webbův názor je skutečně extrémní. Jeho reportáž ale zároveň velmi přesně popsala některé vážné problémy, které znepříjemňují život nejen početné novinářské komunitě, ale i obyčejným Belgičanům. Instituce EU, které bývají kritizovány pro přebujelou byrokracii, by snad ani v případnějším měste sídlit nemohly.

	Instituce EU, které bývají kritizovány pro přebujelou byrokracii, by snad ani v případnějším měste sídlit nemohly.

Přicházíte-li do Bruselu pracovat, je dobré obrnit se trpělivostí, udržet si nadhled a třeba si opatřit deník, do nějž si pro pozdější pobavení budete zapisovat bizarní zkušenosti s úřady, které jakoby vypadly z románu Franze Kafky. Pár stránek určitě popíšete zážitky při shánění identifikační karty, obdobu našeho občanského průkazu, která je ovšem třikrát objemnější.

Každý z 19 bruselských obvodů - komun - má svoje administrativní centrum - Halle de Commune - které spíše než radnici obvodu připomínají socialistický národní výbor, a jeho zaměstnanci se také tak chovají.

Ve frontě

Pro získání průkazu, bez nějž nemůžete v Belgii legálně pobývat, je třeba mít pracovní povolení a platnou nájemní smlouvu na pokud možno nejdelší dobu. Na tom by ještě nebylo nic divného, tyto podmínky však musí splňovat i občané Evropské unie, na něž se vztahuje stejná oznamovací povinnosti jako na všechny ostatní cizince, a do jisté míry dokonce i Belgičané, kteří se stěhují do jiného města či obvodu.

	Od každé listiny si máte udělat nejméně 4 kopie, na každý úřad přinést 4 až 6 fotografií a za všech okolností musíte být připraveni se legitimovat pasem.

Čech nebo Brit, všichni musí vystát frontu na získání formuláře a v "neformální" pohovor s úředníkem, jemuž sdělíte mimojiné jméno, datum narození, zaměstnání, místo bydliště a telefon matky, otce, sourozenců. To vše samozřejmě pouze ve francouzštině či holandštině, protože v hlavním městě Evropy se paradoxně na většině úřadů anglicky nebo německy nedomluvíte. Úředníci to vysvětlují tvrzením, že "nejsou placení za znalost cizích jazyků".

Po získání formuláře, v němž je zapsána přesná výměra vašeho bytu, nájemné, jméno a telefon domácícho i délka smlouvy, přijde překvapení - před tím než bude žádost projednána vás navštíví strážník, který zkontroluje zda v bytě skutečně bydlíte a hodláte v něm setrvat. Doporučuje se proto nalepit si na zvonek i schránku své jméno, aby strážník věděl, že to s životem v Bruselu myslíte skutečně vážně.

Když vás strážník, který přichází bez předchozího varování, zastihne doma, vrátí vám formulář. Ten znovu odnesete na národní výbor a celá procedura, včetně poplatku ve výši 14 euro, se zopakuje.

Kulturní náplast

Přitom si vzpomenete na uvítací balíček z ministerstva zahraničí, který obsahuje upozornění, že si máte od každé listiny udělat nejméně 4 kopie, na každý úřad přinést 4 až 6 fotografií a za všech okolností musíte být připraveni se legitimovat pasem. Nakonec jste vděční, že se vám toto martyrium přihodilo ve městě, kde je alespoň tolik skvělých možností ke kulturními a sportovnímu vyžití.

Brusel nabízí i řadu kulturních událostí

Optimismus vám však vydrží jen do té doby, než se vydáte vyměnit si řidičský průkaz, což jsou podle zákona povinni udělat všichni cizinci usazení v Belgii na dobu delší než tři měsíce. Žádost o čtyři fotografie je tím nejmenším, zarazí vás požadavek na předložení řidičského průkazu z předchozího místa bydliště.

Na námitku, že jiné státy výměnu průkazu nevyžadují a vy tudíž vlastníte stále ten český, následuje kafkovské doporučení, abyste si opatřili průkaz země, z níž přijíždíte - v mém případě Spojených států - a pak přišli znovu. Nezbývá tedy, než jezdit načerno a doufat, že mě dopravní policisté nezastaví.

Justin Webb měl tedy možná pro svou frustraci skutečný důvod. Brusel však přes byrokratická úskalí nabízí i spoustu fascinujících zážitků, které vám pomohou na úředníkům zamračený obličej rychle zapomenout. A tak si jdu připravit čtyři fotografie a několik kopií pasu, a budu se těšit, že mi to Brusel vynahradí nějakou jedinečnou výstavou či koncertem, kterých je tu, stejně jako byrokratů, mnohem více než v průměrném evropském městě.

Související odkazy:
Zvoní Bruselu hrana?