Pátek 15. března 2002 - 17.36 SEČ

Zimbabwe po volbách

Příznivci prezidenta Mugabeho se narozdíl od opozice nemusejí obávat jeho dalších kroků

Připravil Feargal Keane
Zpracoval Petr Nosálek

V Zimbabwe se nechal Robert Mugabe "demokraticky" zvolit prezidentem, ale musel k tomu využít všech možných nedemokratických prostředků od zastrašování politické opozice až po průtahy ve volebních místnostech. Není divu, že mezinárodní pozorovatelé označili volby v této africké zemi za "zmanipulované na všech úrovních".

Zpravodajům BBC nebylo v Zimbabwe dovoleno novinářsky působit, a tak se Feargal Keane musel vydávat za turistu, když se rozhodl vyšetřit jednu z nejhorších krutostí Mugabeho režimu: rozdrcení opozice v Matabelelandu začátkem 80. let, kdy v této provincii přišly o život tisíce lidí.

	V Matabelelandu byla v 80. letech rozdrcena opozice a tisíce lidí v této provincii přišly o život. Kdybyste nevěděli, co se tam stalo, mysleli byste si, že je to jedno z nejkrásnějších míst v celé Africe.

Kdybyste nevěděli, co se tam stalo, mysleli byste si, že je to jedno z nejkrásnějších míst v celé Africe. V Matabelelandu však stačí i malá povědomost k tomu, aby se člověk cítil nesvůj. Nejsem vůbec pověrčivý, ale místa, kde se odehrálo něco hrůzného, mě vždy naplňují hlubokým znepokojením. A když si v turistickém průvodci přečtete stručné dějiny Matabelelandu, víte dost na to, abyste pociťovali přinejmenším znepokojení.

Policejní stát

Měl jsem s sebou turistickou příručku, protože jsem byl v Matabelelandu jako turista. Na sobě jsem měl dres jihoafrického ragbyového mužstva, kraťasy a baseballovou čepici, v ruksaku knížky o africké divočině. Příslušníci pasové kontroly mi tenhle tyjátr zbaštili.

Přesto mi chvíli pochodovaly nervy, když se mě zeptali na mé zaměstnání. Asi mi to nebudete věřit, ale lhaní není ani pro novináře automatickou samozřejmostí. Musel jsem si něco honem vymyslet, a tak jsem se uchýlil ke svému koníčku: "Jsem odborník na rybolov," prohlásil jsem.

"Co to znamená?" změřil si mě podezřívavě příslušník. "To znamená, že se snažím cizincům bránit v tom, aby v mé zemi kradli ryby," odpověděl jsem.

Když to uslyšel, vybuchl úředník smíchy, dal mi štempl do pasu a mávnutím ruky naznačil, že můžu jít.

V převleku turisty

Pro turistu, který plní spoustu novinářských úkolů, je obtížné pořád předstírat, že je turista. V zemi s paranoidním režimem, kde se to jen hemží vládními špicly a nohsledy, působí turista s fotoaparátem a notebookem přece jen trochu nápadně. Proto jsme já a mí kolegové každý den podnikali něco turistického.

Volební výsledky

Mugabe: 1, 685,212 hlasů Tsvangirai: 1,258,401hlasů

Volební účast: 55.9%

Jednou ráno náš průvodce navrhl, že bychom si mohli zajet do rezervace a prohlédnout si nosorožce. Během cesty začalo pálit dopolední slunce a vznešené ticho divočiny narušovalo nekonečné brebentění dvou postarších italských dam na předním sedadle. Měl jsem pocit, že jsou to jediné nefalšované turistky v celém Zimbabwe. Pokud to ovšem nebyly také novinářky ve vůbec nejlepším přestrojení.

Větší část svého pobytu v Matabelelandu jsem ale strávil cestováním v čase. Jel jsem tam totiž pátrat po stopách nejhorších zločinů Mugabeho éry - zločinů spáchaných téměř před dvaceti lety, kdy Británie a zbytek západního světa věřily, že Mugabe je pro svou zemi požehnáním - nebo byly aspoň natolik diplomatické, že pokud měly nějaké pochybnosti, nedávaly je najevo.

Oběti z Matabelenandu

V lednu 1983 poslal Mugabe do Matabelelandu pátou brigádu zimbabwské armády, vycvičenou v Severní Koreji. Když byla brigáda z provincie po dvou letech stažena, zůstalo po ní 10 až 20 tisíc mrtvých a statisíce traumatizovaných svědků znásilňování, mučení a masového vraždění. Mugabe svým mužům říkal "gukuruhundi", což v překladu znamená "bouře odnášející plevy".

Lidé se Mugabeho bojí

V Bulawayu, největším městě Matabelelandu, vzpomínky na to strašné období dodnes nevybledly. Zdejší lidé se bojí, co udělá Robert Mugabe příště. Když jsem jednoho rána procházel centrem města, narazil jsem na velkou skupinu mladých mužů nesoucích portréty Mugabeho. Usmál jsem se na ně, ale oni mi odpověděli nasupenými pohledy a jeden z nich zavrčel: "Zmiz odsud, bělochu".

Byl jsem zrovna na cestě do katolického chrámu, kde jsem chtěl navštívit jednoho z nejstatečnějších Afričanů. Arcibiskup Pius Ncube po celá ta léta bojuje za to, aby se nezapomnělo na oběti páté brigády, a Robert Mugabe ho nenávidí.

Položil jsem arcibiskupovi otázku, jestli se nebojí poskytnout rozhovor. "Moje sekretářka se bála, že bych se mohl dostat do nepříjemností... ale já musím mluvit. Copak je možné nemluvit?"

Související odkazy:
Britský tisk: Povolební vyhlídky
Mugabeho protivník obviněn z vlastizrady
Dopady sankcí EU na Zimbabwe