Úterý 12. března 2002 - 11.51 SEČ

Válka v Čečensku bez konce

Obyčejní Čečenci válkou mezi povstalci a ruskými vojáky trpí nejvíce

Připravila Caroline Wyattová
Zpracovala Helena Berková

Od loňských zářijových útoků na Spojené státy média jen zřídka referují o pokračujícím konfliktu v ruské odštěpenecké Čečenské republice. Kreml tvrdí, že tam vede vlastní válku proti terorismu - proti zhruba patnácti stům čečenských povstalců už dva více než dva roky bojuje asi 90 tisíc ruských vojáků.

Rusové tvrdí, že povstalce podporují a cvičí muslimské fundamentalistické skupiny, jako například Al-Káida. Ale čečenští civilisté tvrdí, že oni sami jsou terčem teroristických akcí ruských speciálních jednotek.

Moskevská zpravodajka BBC se vydala na hranice mezi Čečenskem a Ingušskem a ve městě Nazran se setkala s aktivisty z hnutí na ochranu lidských práv a s uprchlíky, kteří vyprávěli o situaci v Čečensku.

Pohostinný Kavkaz

Obyvatelé Kavkazu berou pohostinnost velice vážně, a tak jsme se ocitli v sešlém sovětském bytě, kde nám čečenští hostitelé ustavičně nabízeli čaj a sušenky. Dvěma ženám ze skupiny Memorial, která sleduje dodržování lidských práv, se nedalo odmítnout. Na rozviklaný stůl navršily přímo hromady ovoce a zákusků.

	Při sledování rozostřeného filmu, který natočil čečenský vesničan, mě chuť k jídlu přešla. Film zachycoval dozvuky ruské operace, které říkají "začístka". Byl to sled otřesných záběrů.

Byla jsem ráda, že jsme se najedli dřív, než nám pustili videokazetu, kterou den předtím propašovali z Čečenska. Při sledování rozostřeného filmu, který natočil čečenský vesničan, mě chuť k jídlu přešla. Film zachycoval dozvuky ruské operace, které říkají "začístka". Byl to sled otřesných záběrů.

Nejdřív jsme viděli náves v Cocin Jurtu, vesnici, jejíž obyvatelé podle Rusů ukrývali čečenské povstalce. Na nosítkách uprostřed davu leželi dva mrtví, muž a žena středního věku. Těla zakrývala bílá prostěradla, byly vidět jenom tváře. Když na ně kameraman zaostřil, došlo vám, že tu něco chybí. Muž měl půlku hlavy ustřelenou. Vtom někdo odhalí ženinu bezvládnou paži zkrvavenou šrapnely.

Nevinné oběti

Jakýsi jiný muž hlasitě vypráví, jak ti dva zemřeli. Z davu zaznívají rozhořčené výkřiky. Svědek říká, že po výbuchu v okolí přišli ruští vojáci a začali ostřelovat dům na okraji vsi. Patřil Lubě Davletkurajejové, která se spolu se svým švagrem Saídem Alím starala o 16 dětí jejich rozvětvené rodiny.

Ruské útoky přiživují vzájemnou nevraživost

Vyvěsili prý z oken bílá prostěradla, aby bylo vidět, že žádné povstalce neukrývají. Ostřelování však zesílilo. Obyvatelé domu se ukryli ve sklepě. Děti byly bez sebe hrůzou. Dospělí se pak rozhodli, že vyběhnou ven a zavolají pomoc. Luba se dostala až ke dveřím, ale tam ji zasáhla střela. Vykrvácela v předsíni. Saíd Alí byl zabit jen pár kroků od ní.

Nebyli to žádní povstalečtí bojovníci, jen řadoví civilisté, kteří se stali oběťmi krvavého konfliktu. Videozáznam končí záběry na krvavá tratoliště v nyní opuštěném domě.

Za okny obýváku v Nazranu se stmívá. Mlčíme. Video sledoval asi třicetiletý Čečenec, který z Cocin Jurtu uprchl i s rodinou. Tvrdí, že řady povstalců se s každým zabitým civilistou rozšiřují o ty, kteří se chtějí pomstít. Saída Alího i Lubu znal a jak nám řekl, nemít ženu a děti, tak hned zítra vezme pušku a dá do boje.

Bezpráví ruských vojáků

Asmart Bajsajevová v rohu pokoje mlčky přikyvuje. Potichu vešla, když jsme se dívali na film. Asmart je postarší Čečenka a ještě pořád žije v Grozném. Už dva roky hledá svého manžela Šahída nebo aspoň jeho ostatky. Byl automechanikem. Jednou zrána odešel do práce, a už se nevrátil. Zmizel přesně týž den, kdy byla přepadena ruská kolona. Rusové tehdy v rámci odvetných opatření zatkli mnoho čečenských mužů.

Asmart sebrala odvahu a šla se zeptat Rusů z místní posádky, zda neviděli jejího manžela. Jeden voják jí prodal videokazetu, kterou natočil jeho kolega. Záznam zachycoval skupinu příslušníků zvláštních jednotek, jak ubíjí staršího Čečence. Asmart tvrdí, že to byl její muž Šahíd. Později jí Rusové prodali mapu, na níž bylo znázorněno místo, kam ho pohřbili.

Všechny čečenské muže Rusové podezírají

Asmart prohledávala hroby po mnoho dnů a nakonec našla něco, co vypadalo jako cíp manželovy košile. Našla také řadu mrtvých, ale Šahíd mezi nimi nebyl. Odnesla videozáznam do kanceláře prokurátora v Grozném. Vyšetřovatel, pověřený jejím případem, byl krátce poté zabit a videokazeta se ztratila.

Asmart pláče. Nikdy neřekla svým dětem, že ví, co se stalo s jejich otcem. Bojí se, že by se synové chtěli pomstít a že by se přidali k povstalcům. Ví, že ostatky svého muže už pravděpodobně nikdy nenajde, ale nechce se vzdát. Možná, když nám to teď všechno pověděla, říká, tak Rusové něco udělají.

Sedíme v zešeřelém pokoji. Když se rozhlédnu, vidím čtyři lidi, kteří riskovali život, aby se s námi mohli setkat. Cítím vztek a bezmoc. Nejsem si jistá, zda tím, že jsme vyslechli jejich příběhy, se něco změní. Jen doufám, že ano a že je uslyší i v Kremlu.

Související odkazy:
Čečenci v Moskvě mají strach