Na lovu bytu v New Yorku

Sehnat byt v New Yorku je martyrium, obzvlášť pro majitele psů

Sobota 18. srpna 2001


Připravila Jane Standleyová
Zpracovala Andrea Máslová

Stěhování z jednoho kontinentu na druhý není nikdy snadné. Bývalá africká zpravodajka BBC Jane Standleyová však měla pocit, že po zkušenostech z Afriky to nemůže být tak těžké, zvlášť když se jedná o přesun do Spojených států. Nakonec zjistila, že pouhé nalezení vyhovujícího bytu v New Yorku je mnohem těžší, než v Africe.

"Možná máte jednoho trochu méně ráda než druhého! Možná byste se ho vzdala?" zeptal se pracovník realitní kanceláře pravděpodobně ve snaze pomoci. Nicméně použil by tento způsob, jakým mluvil o mých psech, i u svých dětí, příbuzných nebo zvířat?

Mým problémem byli dva voříšci, které jsem před třemi lety adoptovala v jednom psím útulku v Johannesburgu, a zdálo se, že si budu moci nechat jen jednoho. Pouze asi čtvrtina správců domů v New Yorku vám totiž dovolí vlastnit psa a ten ještě ke všemu musí být obvykle velký jen jako morče.

	Pouze asi čtvrtina správců domů v New Yorku vám totiž dovolí vlastnit psa a ten ještě ke všemu musí být obvykle velký jen jako morče.

"To tady popravujete na potkání?" zakřičela jsem trochu bezdůvodně předtím, než jsem zavěsila telefon. Právě jsem dokončila svou první reportáž - a doufejme že poslední - o popravě ve Spojených státech, a byla jsem trochu přecitlivělá.

Agent z realitní kanceláře se mi beztak nelíbil. Nabízel mi podzemní byt bez jediného okna, který byl pravidelně vytápěn vodou z bytu o patro výš. "To se však stává jen jednou za měsíc - žádný problém!" uklidnil mě. Jeho zájem ochladl, že jsem odvětila, že že moji psi neumějí plavat.

Strastiplné hledání

Když jsem se ocitla v současné módní čtvrti East Village, rozhodla jsem se, že si projdu místní Thompkins Square Park. Teprve když se mne třetí překupník drog zeptal: "Co sháníte, dámo?", pochopila jsem, že odpověď "místo, kde venčit psa", ho asi neuspokojila.

Prošla jsem si dalšími útrapami s příšernými agenty v nádherných činžácích, přestavěných v architektonicky úděsné byty s toaletami v kuchyni. A víte, jak se pozná, že v domě jsou problémy se šváby? Stačí se podívat, jestli majitel nalíčil pasti. Ty nejznámnější jsou označeny "Švábí motel".

Realitní agenti dokáží vychválit i byt bez oken

Naštěstí jsme pak, prostřednictvím přítele z dob působení v Africe, narazili na skvělou ženu jménem Annie. Annie je Afroameričanka a vyzařuje z ní neuvěřitelný klid. Nedotírala ani nekřičela jako evangelický kazatel - jako ostatní agenti, kteří by tvrdili, že našli přesně to, co jsme hledali.

Naši američtí přátelé nám vyprávěli příběhy o závodech v taxících na Manhattanu s ostatními uchazeči o byt, jen aby se na místo dostali první. Nájem se po současném poklesu hodnot akcií na burze sice nesnížil, ale honičky už nejsou tak divoké.

Ti samí přátelé nás považovali za blázny, když jsme si během pracovního pobytu mimo New York, pronajali byt, který nám našla Annie, aniž bychom ho viděli. My jsme však bezelstně - nebo možná ze zoufalství - Annie důvěřovali. V bytě jsme mohli mít psy, byla v něm okna, žádní švábi, ani prasklé vodovodní trubky. Naše důvěra byla na místě. Bylo to v pořádku.

Mýtus o americké efektivnosti

Nastěhovali jsme se - s matracemi na zemi - a s vidinou nového zápasu. Sehnat telefony, nábytek a nezbytnou výbavu domácnosti. V zemi skvělých příležitostí, v zemi, kde zákazník je pánem, byste řekli, že to není problém. Chyba. Dovolte, abych vám právě teď opravila mýtus o americké efektivnosti.

Po několika týdnech a několika špatných objednávkách stále spíme na matracích na zemi. Psi už svá lůžka mají - přišla dodávkou jedné jihoafrické společnosti.

	Sehnat něco, co není ve skladě, je příliš komplikované. Znamená to konverzaci se záznamníky, vytáčení nekonečných sérií čísel a potom časté práskání sluchátkem.

"Na americké společnosti raději zapomeňte." To mi to řekl jeden muž z Pobřeží slonoviny v západní Africe - celý šťastný, že si může pohovořit jako americký imigrant rodnou francouzštinou - když dovezl část zaplaceného nábytku - avšak bez objednané postele.

"Omlouvám se, že jdu pozdě, ale museli jsme vyložit postel z vozu, protože jste ji prý nechtěla," řekl mi a já mu vysvětlila, že den předtím mi bylo řečeno, že žádná taková postel neexistuje, i když jsem ji viděla před třemi týdny v obchodě a jako jedinou k mání ji koupila.

Komplikované nákupy

Sehnat něco, co není ve skladě, je příliš komplikované. Znamená to konverzaci se záznamníky, vytáčení nekonečných sérií čísel, potom časté práskání sluchátkem a stresy, které, jak říkají Američané, musíte zpracovat.

Když si muž z Pobřeží slonoviny pochutnával na čaji a těšil se pohledem na předměty z Afriky, které přicestovaly přes oceán v mé zásilce, dorazilo objednané kuchyňské zboží. Lépe řečeno - jeho polovina.

Žena na telefonní lince byla velmi příjemná - popřála mi hezký den - a jako zvláštní laskavost mi odpustila placení za převoz druhé dodávky - za předměty, které už měly přijít v první mnou zaplacené dodávce, ale které její společnost zapomněla dovézt.

Nepochopila jsem její logiku - nebo její drzost. A také jsem na to neměla čas. Musela jsem bojovat s telefonickou společností. Je to neuvěřitelný příběh nezpracovaného stresu, který téměř vyvrcholil vraždou. Ale ten vám budu vyprávět až někdy příště.

Související odkazy:
Jak se zabydlet v New Yorku

BBC neodpovídá za obsah stránek, které jí nepatří.