Jak se zabydlet v New Yorku

K životu v New Yorku nutně potřebujete průkaz sociálního pojištěnce

Sobota 4. listopadu 2000


Připravil Jan Slíva

Do Ameriky za prací se v minulosti vydávaly generace a to nejen Středoevropanů. Zařídit si na druhém břehu Atlantiku nové živobytí nemusí být pro Čecha vždy jednoduché. Náš spolupracovník Jan Slíva měl svým způsobem štěstí - v New Yorku získal místo v ústředí tiskové agentury Associated Press. Po třech týdnech pobytu v newyorském prostředí se s námi podělil o své zážitky se zabydlováním.

Že přijet do New Yorku za prací není žádná legrace, je samozřejmě dobře známá skutečnost. Město nabízí spoustu lákadel a příležitostí a na své si tu přijde skutečně každý. Než si však lákadla můžete náležitě vychutnat a příležitosti chytit za pačesy, než se stanete plnoprávným občanem, na nějž instituce nehledí úkosem, je třeba překonat spoustu překážek.

Kouzelná kartička

Tak například otevření bankovního konta. Nestačí mít pouze potvrzení zaměstnavatele, tak jako třeba ve Velké Británii. Především je nutné předložit průkaz sociálního pojištěnce. Tato kouzelná kartička je tím pravým klíčem k životu ve Spojených státech. Že máte spoustu peněz, legální zaměstnání u renomované společnosti, kreditní kartu z domova i oblek podle poslední módy? Bohužel, je nám líto. Ale pokud jste skutečně slušným občanem, jak tvrdíte, proč už dávno nemáte naše sociální pojistění?

Získat tento cenný dokument ovšem tak trochu připomíná legendární Hellerovu Hlavu XXII. Úřad socialního zabezpečení vám totiž průkaz doručí pouze do místa trvalého bydliště. A to, pokud hodláte bydlet ve vlastním bytě v lepší čtvrti, získáte jen těžko.

Agenty v realitních kancelářích totiž velmi zajímá, zda jste slušným občanem a vlastníte kartičku sociálního pojištěnce. A tak nezbývá než požádat zaměstnavatele, aby vás na nějaký ten týden, než si na vás sociální úřad vzpomene, ubytoval zdarma, a užívat si některého z nesčetných newyorských apartmánů, které jistě na téhle Hlavě XXII netratí.

Opovrhovaní agenti

Když pak ovšem konečně splňujete všechny požadavky k pronajmutí vlastního bytu, čeká vás další martyrium v podobě jednaní s agenty, takzvanými "brokery," protože jinak se tu slušné bydlení prakticky sehnat nedá. New York je džungle, varovali mě spolupracovníci, a měli naprostou pravdu.

Těžko tu najdete profesi více opovrhovanou než je agent realitní kanceláře. Tito pánové a dámy, mající trh s nemovitostmi zcela pod palcem, si za své služby, spočívající většinou v pětiminutové ukázce požadovaného bytu, určují přibližně 12 procent ročního nájmu. A je samozřejmě v jejich zájmu, aby pro vás vybrali bydlení co nejdražší. I když si ovšem plácnete, vyhráno nemáte.

This is New York!

Krok číslo dvě - licitace s majitelem bytu o počet nájmu zaplacených předem. Ano, je to tak, V New Yorku vyhrává ten, kdo nabídne víc. Domací si tedy mohou bezostyšně účtovat jako takzvanou bezpečnostní zálohu nájemného na dva, tři, ba i čtyři měsíce dopředu - a pokud se budete dobře chovat, zálohu vám po odstěhování možná vrátí.

A tak, odlehčeni o několik měsíčních platů, ale s dobrým pocitem, že máte konečně střechu nad hlavou, se konečně můžete vydat za lákadly tavícího tygliku - baseballovými či hokejovými zápasy, které hýbou městem, koncerty nejlepších světových těles či procházkami po čtvrtích, které jsou na živo skoro stejně krásné, jako ve filmech Woodyho Allena.

A když pak před známými položíte řečnickou otázku, zda by to všechno přeci jen nešlo o trochu jednodušeji, dostane se vám světácké odpovědi starousedlíka: Hey, this is New York!