Životy Rumunů tíží minulost

Deset let po pádu komunismu se obyvatelé Rumunska potýkají s chudobou a beznadějí

Sobota 18. srpna 2001


Připravil Jonathan Fryer
Zpracovala Andrea Máslová

Mezi 12 zeměmi ze střední a východní Evropy, které se snaží vstoupit do Evropské unie, má své místo také Rumunsko. Na cestě k tržní ekonomice prochází významnými a často bolestivými přeměnami. V Jižní Bukovině, odlehlé oblasti na hranicích s Ukrajinou, zjišťoval zpravodaj BBC, jak se změny dotýkají tamních obyvatel.

Ženy v Jižní Bukovině jsou oblečeny do černého. Podsadité vdovy držící smutek, se stehny širokými jako pec, stojí na silnici s rukama v bok a nevšímají si projíždějícího auta, které by je mohlo srazit.

Vysoké, štíhlé jeptišky v tokách, šátcích a róbách až na zem se nenápadně starají o kláštery, kterým bylo jen nedávno umožněno opět sloužit věřícím.

Na hlavní ulici ospalého města Campulung Moldovenesc postávají na vysokých podpatcích mladé dívky v mikrosukních a sexy kalhotách, které jen stěží zakrývají, to co ze slušnosti musejí. Několik z nich drží mobilní telefony jako nějaké trofeje.

Venkovská zábava

Oproti jiným venkovským oblastem v Evropě se z této odlehlé části severního Rumunsko zatím neodstěhovali mladí lidé. Po výzvách posledního rumunského komunistického diktátora Nicolae Ceaucesca, aby každá žena měla nejméně pět dětí, tu nyní žije nadbytek mládeže, která neví, kudy kam.

Ne že by toho Campulung mohl mnoho nabídnout. Může se pochlubit jen muzeem dřevěných lžic, což je skromná vila, ve které jsou všechny stěny a dokonce i okna ve druhém patře ozdobeny tisíci dřevěných lžic: polévkovými, kávovými a dalšími. Jsou tu i šperky vytvořené ze lžic.

Kouření je oblíbená činnost Rumunů

Podle mého však jedna návštěva úplně stačí a vcelku nemáte potřebu shlédnout expozici znova. Hlídač muzeum často zamkne a zmizí na několik hodin, čemuž se celkem nikdo nemůže divit.

Centrem života tohoto malého společenství je internetová kavárna na hlavním náměstí, nenápadné místo, které vypadá jako přestavěná cukrárna. Uvnitř je šest nebo sedm počítačů zapnutých čtyřiadvacet hodin denně a u nich sedí bohatší městská mládež, která si může dovolit 30 amerických centů za hodinu surfování.

Kouření téměř vždy a všude

Povzbudilo mne pomyšlení, že i tam, kde lišky dávají dobrou noc, globalizace umožňuje lidem přístup k informacím z celého světa. Když jsem se ale nenápadně podíval, na které stránky se přihlásili, zjistil jsem, že jsou všichni napojeni na místí chat-linku a vyměňují si odvážné návrhy s někým naprosto neznámým.

	Během nejhoršího období Ceaucescova režimu byli političtí a náboženští aktivisté v několika odlehlých rumunských městech podrobeni moderním formám barbarství.

Každou chvíli se ozval záchvat smíchu, když nějakou dívku pobavila smělost jejího on-line ctitele. Ta se pak chichotajíc vymotala ven, aby si zapálila cigaretu. Zdá se, že Rumuni, aby mohli vůbec dýchat, potřebují kouřit minimálně každých deset minut.

Skutečně jedinou nekuřáckou zónou v Jižní Bukovině jsou vyhlášené malované kostely v klášterech. Před deseti lety byly obvykle prázdné a chodili do nich pouze podivní odvážní turisté. Nyní je však navštěvují skupiny místních, kteří užasle sledují fresky ilustrující biblické příběhy.

Ceaucescovo dědictví

V klášteře Humor nedaleko Campulungu obrázky graficky znázorňují utrpení křesťanských mučedníků: věšení, topení, čtvrcení, pálení, stínání, oslepení - litanie, při které tuhne krev v žilách. Některým z návštěvníků výjevy připomínají jejich vlastní strašlivé vzpomínky.

Nicolae Ceaucescu

Během nejhoršího období Ceaucescova režimu byli političtí a náboženští aktivisté v několika odlehlých rumunských městech podrobeni moderním formám barbarství. V jednom neblaze proslulém vězení bývali studenti mučeni tak dlouho, dokud nesouhlasili s tím, že oni sami budou mučit další vězně.

V porovnání s tím je dnešní strádání mnohem banálnější. A není těžké si jej uvědomit. Spatříte ho ve tvářích starších lidí, kteří nemají děti mezi malým počtem úspěšných nových podnikatelů a zločinců. Přibližně 15 dolarů na měsíc - důchod, ze kterého mají vyžít, zdaleka nestačí.

Život v chudobě

Někteří vypadají jako zombie, posedávají u vchodů kostelů, kde s nataženýma rukama prosí o almužnu. Nicméně řada dalších je příliš hrdá na to, aby žebrala. Ti se plouží ulicemi, kde se pokoušejí prodat nuzný majetek nebo plody svých zahrad.

Jednoho večera, když jsem seděl s přítelem na terase místní kavárny, se k nám přikradla stařena s velkou igelitovou taškou. Otevřela ji a strčila mi ji pod nos. Můj čichový orgán byl náhle plný vůně čerstvé máty peprné.

"Je vynikající do čaje," řekla s nuceným nadšením nezávislé prodavačky. "Za horkého večera velmi osvěží."

Já ani můj přítel jsme po mátě netoužili, jemu však bylo ženy tak líto, že jí daroval menší bankovku. Na chvíli se na ni zadívala, aniž by se usmála. Pak zamumlala: "Chtěla jsem prodat mátu". Odšourala se pryč, s rameny svěšenými, bez snahy předstírat jakoukoliv naději.

Související odkazy:
Osudy rumunských spolužáků

BBC neodpovídá za obsah stránek, které jí nepatří.