Ruská "otevřenost" při vyzvednutí Kursku

Vrak ponorky Kursk by měl byl vyzvednut na hladinu

Sobota 28. července 2001


Připravila Caroline Wyattová
Zpracovala Iva Bláhová

Britští a ruští potápěči začali pracovat na vyzdvižení jaderné ponorky Kursk, která se loni v srpnu potopila po serii výbuchů na palubě. Většina ze 118 členů posádky ihned zahynula. Více než dvacet mužů však zůstalo pod vodou ještě několik dní naživu a čekalo na pomoc, která nepřišla.

Rusko se tenkrát snažilo neštěstí utajit a odmítlo pomoc Západu. Nyní se mezinárodní konsorcium pokouší vyzvednout vrak ze dna moře. Kreml v této věci zahajuje - jak říká - novou politiku otevřenosti.

Na lodi se západními novináři, kterou k místu neštěstí vypravila ruská vláda, byla také naše moskevská zpravodajka Caroline Wyattová. Jak zjistila, mezi otevřeností a "otevřeností" je někdy velký rozdíl.

Rok po tragédii

Od první chvíle, kdy jsme vstoupili na loď, jsem věděla, že něco nehraje. Ruští celníci z Murmansku se na nás usmívali, nechtěli ani vidět naše doklady a žoviálně se zeptali, jestli si převážíme nějaké peníze. Ruští celníci se přitom normálně neusmívají a rozhodně nežertují. Bylo jasné, že tenhle výlet bude něčím novým.

A také byl. Před rokem Rusy šokovalo, co se na Kursku dělo. Rusko téměř týden s hrůzou sledovalo, jak kvůli panice, tvrdohlavosti a utajování zahynuly dvě desítky mužů strašnou smrtí. V době, kdy umírali sto metrů pod vodou, prezident Putin si užíval letní dovolené v Soči. To, jak Rusy popudil, došlo Putinovi příliš pozdě.

Otevřený Kreml

Polepšený prezident slíbil, že z Kursku budou vyzdvižena zbylá těla, která pak budou moci být pohřbena. Pluli jsme tedy na ruském trajektu Klavdija Jelanskaja k místu, kde má být Kursk vyzdvižen.

Jak loď pomalu opouštěla přístav, míjeli jsme přísně utajované loděnice. Náš kapitán na každou z nich ochotně ukazoval. Neobvyklé také bylo, že jsme si mohli všechno vyfotografovat. V úžasu jsme koukali skrz ohrazení.

	Od první chvíle, kdy jsme vstopili na loď, jsem věděla, že něco nehraje. Ruští celníci z Murmansku se na nás usmívali, nechtěli ani vidět naše doklady a žoviálně se zeptali, jestli si převážíme nějaké peníze.

Všude, kam jsme dohlédli, byla pohřebiště ponorek. Zčernalé, hnijící vraky byly napůl zatopené. Děsivá připomínka Kursku. Téměř stovka těchto zničených ponorek má stále na palubě jaderné reaktory. Každý z nich představuje plující Černobyl. Je jen otázkou času, kdy tato časovaná jaderná nálož vybuchne.

Unášely nás klidné ledové vody Barentsova moře. Hladina odrážela stříbřité půlnoční slunce. "Tady na severu v létě nikdy nezapadá," vysvětloval tiskový mluvčí, který se objevil za mými zády.

Elegantní mladý muž mluvil téměř dokonalou angličtinou. Jeho mírně zarostlá tvář a košile s rozhalenkou byly výmluvným příznakem nové éry v Kremlu.

Demonstrace nového stylu

Zeptala jsem se, jestli bychom s ním mohli udělat rozhovor. "Počkejte, budu se muset zeptat svého šéfa," odpověděl. A šéf řekl, ano, samozřejmě.

Mluvčí působil trochu nervózně. Vysvětlil nám, že na některé otázky nemůže odpovídat. A tak jsem na úvod položila jednodouchý dotaz: Proč se Rusko rozhodlo Kursk vyzvednout? Mluvčí vzdychl: "Ach, to je politický problém. Na to vám nemůžu odpovědět."

Řada pozůstalých chce, aby těla zůstala na dně moře

Tak jsem zkusila další. "Není to poněkud nebezpečná mise, když na palubě Kursku jsou stále dva jaderné reaktory, spousta torpéd a řízených střel?"

Smutně zavrtěl hlavou a jemně odstrčil mikrofon. "A co britští potápěči?" zeptala jsem se. "Co dělají?" Opět zavrtěl hlavou. Pak se však usmál a znovu si vzal mikrofon.

O čem může mluvit, je nová politika Kremlu otevřenosti k médiím. Tento výlet má být prvním příkladem této politiky. Může mluvit o novém tiskovém centru v Murmansku a jeho úžasném vybavení. Ruští úředníci už nebudou novináře odhánět.

Požádala jsem ho, aby mi řekl, jak se hláskuje jeho jméno. Usmál se a pravil: "Byl bych radši, kdybyste moje jméno nezmiňovala."

Pohřebiště pod vodou

V šest hodin ráno se ozvala lodní siréna. Kapitán požádal o minutu ticha za mrtvé. Zastavili jsme asi půldruhého kilometru od místa, kde ležel Kursk. Kroužili jsme kolem něj tři hodiny, obklopeni záchrannými plavidly.

Ruský admirál pořádal mezilodní tiskovou konferenci prostřednictvím vysílačky. Mluvil dlouho, ale mnoho neřekl.

	Zdá se, že při této operaci nejde ani tak o záchranu tělesných ostatků či vraku. Spíš o záchranu pověsti ruských úřadů, které vědí, jak špatně loni odhadli reakci veřejnosti.

Vzpomněla jsem si na Galinu, vdovu, se kterou jsme mluvili den předtím. Tělo jejího manžela Viktora leželo tam někde pod námi.

"Co se tu tenkrát událo, už pro mě není důležité," řekla. "Ale je to důležité pro mého syna, který je také u námořnictva. Nechci, aby se to stalo i jemu."

Řada pozůstalých chce, aby těla mrtvých navždy spočinula v moři, které ti muži milovali.

Záchrana pověsti ruských úřadů

Zdá se, že při této operaci nejde ani tak o záchranu tělesných ostatků či vraku. Spíš o záchranu pověsti ruských úřadů, které vědí, jak špatně loni odhadli reakci veřejnosti.

Mezinárodní skupina potapěčů tu navíc nevytahne příď ponorky. Tedy tu část, která by odborníkům napověděla, co se vlastně na Kursku stalo. K tomu dojde až napřesrok a operaci provedou potápěči ruského námořnictva.

Vydali jsme se na cestu zpět do Murmansku. Stála jsem na palubě, dívala se do tmavých vod Barentsova moře a uvažovala, kolik toho nová politika otevřenosti odhalí pak.

Související odkazy:
Přípravy na vyzvednutí Kursku
Havárie Kursku

BBC neodpovídá za obsah stránek, které jí nepatří.