Školení indických zaměstnanců

Z Indů se na speciálních školeních stávají pracovníci západního typu

Sobota 30. června 2001


Připravila Jill McGiveringová
Zpracovala Majka Ošťádalová

Indie se stává druhým domovem rychle se rozrůstajícího odvětví telekomunikačních služeb. Stále více amerických a britských telefonních společností v zemích jako Indie zakládá pobočky a najímá místní pracovní sílu a místní spojovatelé dostávají velice zvláštní školení.

Na první pohled vypadá Rijáz jako ostatní mladí Indové - je mu něco přes dvacet, nosí slušivou košili a pochází z indické metropole počítačových technologií, z Bengalúru.

"Jsem Bengáč," prohlásí hrdě a Indii jsem ještě nikdy neopustil." A právě v tom spočívá ten šok - jakmile otevře pusu, slyším jeho legrační americký přízvuk, který ovšem není o nic horší než můj.

Cesta za americkým přízvukem

Rijáz prošel zvláštní proměnou. Od doby, co po tři měsíce navštěvoval intenzivní kurzy, kde se učil znít jako Newyorčan, už ho asi nic nezastaví. "Kamarádům to ze začátku vadilo," afektovaně protahuje hlásky, "říkali mi, abych toho nechal. Taky rodiče nesnášeli, když jsem si na záchodě četl nahlas z novin. Teď už si na to nejspíš zvykli."

	Ústředny rostou v Indii jako houby po dešti a Indové jsou od 40 procent levnější pracovní silou než jejich kolegové na Západě.

Ale Rijáz nezměnil jen přízvuk, přijal zcela novou identitu. "Jmenuji se Alan, Alan Douglass," říká mi. Všechno to sype z rukávu včetně poštovního směrovacího čísla. "Bydlím na Chester Avenue v Brooklynu, v bytě číslo 735. Na newyorské univerzitě jsem studoval botaniku a víkendy trávím v Brooklynu se svou přítelkyní."

Ústředny rostou v téhle oblasti jako houby po dešti a dělají všechno možné od přepojování hovorů až po zpracování dat. Rijáz alias Alan a jeho kolegové jsou podle svých šéfů o čtyřicet procent levnější pracovní silou než jejich kolegové na Západě.

Indka Britkou

Ale nejde jen o Američany. Seznámila jsem se se Sandhíjou, která se urputně snaží předělat na Britku. Nejprve navštěvuje jazykovou výuku a opakuje anglické samohlásky é, í o (vyslovit Anglické samohlásky) a namísto "vík" se učí říkat "week". Celkem se jí to daří, ale poněkud zmateně působí na hodinách britské kultury. Ani ona hranice Indie nikdy nepřekročila.

O kolena má opřený blok a pozorně sleduje učitelský dril. "Tak kdo nám řekne, co bylo dneska v britských zprávách? Zjišťovali jste si počasí? "V Manchesteru prší," zvolá někdo, "ale v Londýně bylo včera slunečno." "Správně, a kdo fandí Machesteru United? Sumile, jak se mužstvu United dařilo o víkendu?"

Sandhíja se mi později svěří, že právě svět anglických sportů je pro ni nejtvrdším oříškem. Za domácí úkol mají fandit anglickým fotbalovám týmům.

"Máme sledovat Arsenal, Manchester United a Manchester City a přitom mezi nimi nevidím žádný rozdíl," přiznává budoucí spojovatelka trochu znepokojeně. "A ten David Beckham taky hraje fotbal nebo jezdí rallye? Tohle bych měla vědět."

Nadšení a levní pracovníci

K domácím úkolům také patří sledování britských televizních seriálů na internetu. Ale Sandhíje připadají nudné a většina třídy jí souhlasně přikyvuje. Podle některých tohle zavání globalizačním šílenstvím, jiní to berou jako předzvěst časů příštích.

	Ve firmě s mladým a energickým personálem také platí jiná pravidla postupu než ve zkostnatělých indických podnicích. Tady panuje americká dynamická soutěživost.

Indický vedoucí firmy, který pracoval v jedné velké britské společnosti, tvrdí, že jde o přirozený proces. "V 80. letech," říká, "se výrobní linky přesunuly do Asie kvůli levnějším nákladům a efektivní produkci, v minulé dekádě se sem přestěhovaly pobočky počítačových firem a teď je na řadě sektor služeb. Ústředny i nadále expandují a Indie na tom chce mít svůj podíl."

Co jiného má asi ve své funkci také říkat, ale Rijáze, Sandhíju a jejich kolegy přesvědčil. Všichni jsou inteligentní, a i když nebudou během osmihodinové směny dělat nic jiného než mluvit do telefonu, jsou z toho nadšení. Skončili školu a získat v Indii místo v klimatizované kanceláři znamená, že se chytili.

Nikdy se nevzdávej!

Ve firmě s mladým a energickým personálem také platí jiná pravidla postupu než ve zkostnatělých indických podnicích. Tady panuje americká dynamická soutěživost. Hesla na stěnách vybízejí k pozitivnímu myšlení.

"Společně to dokážeme!" "Nikdy se nevzdávej!" A Rijáz si nad svým stolem vyvěsil jednoduchou mantru: "Práce je zábava."

Ve své metamorfóze je Rijáz odhodlán zajít ještě dál. "Jmenuji se Alan," říká, "Alan je seriózní kluk. Tvrdě pracuje a jí jen hamburgery a pizzu. Doma jsem trochu ztřeštěný Rijáz."

A které ze svých tváří dává přednost? ptám se. Rijáz na chvílí začne tápat a já mám nepříjemný pocit, jako by zapomněl, kdo vlastně je.

Související odkazy:
Indický Budž v epicentru tragédie

BBC neodpovídá za obsah stránek, které jí nepatří.