Život po boku politiků

Ve Washingtonu má všechno lidské měřítko

Sobota 2. června 2001


Připravil Paul Reynolds
Zpracovala Andrea Máslová

Zpravodaj BBC ve Spojených státech Paul Reynolds popisuje, jak se mu žije v Georgetownu, luxusní obytné části Washingtonu.

Američané nemají rádi zdi a ploty. Každé předměstí je toho důkazem. "Don´t fence me in" - Nezazdívej mne - je známá kovbojská píseň. Přesto je Georgetown místem plným zdí a plotů, s malými možnostmi nahlédnout do skrytých zahrad, s příjezdovými cestami vedoucími ke skvrnitým verandám za domy a zámečky z osmnáctého a devatenáctého století, a k natřeným zabedněným chatkám.

Když nakouknete přes jeden z plotů, uvidíte nástěnnou malbu ve stylu Marca Chagalla. Někdo říká, že je to jeho originál. Netroufl jsem si zaklepat na dveře, abych se zeptal.

Život za zdmi

Na jaře, když se některé ze zahrad otevřou pro georgetownskou zahradní prohlídku, máte možnost ukojit svou zvědavost.

	V Georgetownu se více chodí pěšky - například do prádelny, po svých si jdete pro nedělní noviny na rohu ulice. Všechno to má lidské měřítko, a proto to funguje.

Letos jsem ji nestihl, ale loni se mým favoritem stala zahrada, před kterou z druhé strany za zdí zarostlou křovím občas parkuji. Patří jednomu senátorovi a jeho ženě. Samozřejmě, že zahrada byla okouzlující oázou. Zároveň se však ukázalo, že je jednou z těch moderních ploch, na které rostou hlávky zelí hned pod keříky růží.

Dům kdysi patřil matce Roberta E. Leea, který zde žil. Taková skutečnost tu nikoho nepřekvapí. Náhodné parkování může vypovídat o politické sezóně v Georgetownu. Ve vedlejší ulici se uvolnila dvě parkovací místa, protože bývalá ministryně zahraničí Madeleine Albrigntová nedávno přišla o svou bezpečnostní hlídku.

Pěšky místo autem

Mluvím o parkování, ale autem se tu jezdí jen o víkendu. V Georgetownu se více chodí pěšky - například do prádelny, po svých si jdete pro nedělní noviny na rohu ulice a pěšky se dostanete do Martinovy Taverny. Všechno to má lidské měřítko, a proto to funguje. Místo je především známé proto, že je známé.

O něco dál, v ulici, ve které obývám skromný byt, stojí v ústraní dům z 18. století z tmavěčervených cihel, ve kterém žil několik let John Kennedy ještě předtím, než se přestěhoval do větší rezidence světlejší barvy.

Na menším domě naproti visí kouzelná nenápadná pamětní deska, kterou lze snadno přehlédnout. Byla odhalena na počest dobré povahy paní Helen Montgomeryové.

Té se zželelo novinářů, kteří čekali v zimě po Kennedyho zvolení, a tak jim nabídla úkryt, aby, jak se na desce dočtete, mohli do celého světa chrlit "nejnovější zprávy" o inauguraci. Jedna ze starších dam, která vede dobročinný krámek na hlavní třídě Wisconsin Avenue, si na Kennedyovi vzpomíná.

Politici na každém rohu

Politici patří k Georgetownu, což pravidelně připomínají řidiči autobusů při projížďce čtvrtí. Henry Kissinger si pronajal dům na třídě Dumbarton, a žil tu do té doby, dokud si majitelka domu neuvědomila, že by se chtěla vrátit.

	Politici patří k Georgetownu, což pravidelně připomínají řidiči autobusů při projížďce čtvrtí. Henry Kissinger si pronajal dům na třídě.

O bydlení v Georgetownu uvažovali po odchodu z Bílého domu Clintonovi, ale nakonec se rozhodli pro mnohem izolovanější Embassy Row. Aspoň pro nás ostatní zbylo trochu více parkovacího místa. Dokonce i místa bohoslužeb jsou velmi dobře propojena.

Ve vedlejším bloku vlastní velký dům spisovatel Herman Wouk. Nikdy jsem ho nepotkal, ale setkal jsem se s jeho rabínem. S tím jsem dělal rozhovor poté, co si bývalý viceprezident Al Gore vybral v předvolební kampani za svého zástupce senátora Joa Liebermana. V sobotu jsem ho viděl, jak kráčí do synagogy.

Po stopách slavných

Za rohem stojí kostel svatého Jana, do kterého kdysi chodil Thomas Jefferson. Francis Scott Key, autor hvězdami ozdobené vlajky, georgetownský právník a amatérský básník, stál u základů vzniku kostela svatého Jana a dalšího nedalekého kostela.

Kdysi silná komunita Afro-Američanů zde zanechala památku v jednom z kostelů, ve kterém se scházejí černošští věřící, i když jejich rodiny se odsud už dávno odstěhovaly.

V Georgetownu žijí převážně běloši propojení s vládou a obchodním centrem ve Washingtonu, takže o problémech z jinak převážně černošského města se dovídají z listu Washington Post...

Staré časy

Georgetown byl založen v roce 1761 jako tabákový přístav a své jméno získal po Georgi II. Překonal patriotický a veskrze byrokratický pokus přejmenovat se na Západní Washington. Také před mnoha lety odolal pokusům vybudovat zde odbočku systému podzemní dráhy.

Nedávno jsem si však uvědomil, že během příštích dvaceti let zde nějaká stanice metra bude. V řadě ulic stále vedou staré tramvajové linky, přísně chráněné jako všechno v této elegantní enklávě, jejichž vliv, stejně jako staré domy, pomalu bere za své.

Související odkazy:
Bushovi lidé ve Washingtonu

BBC neodpovídá za obsah stránek, které jí nepatří.