Bushovi lidé ve Washingtonu

Spolu s prezidentem se mění i obyvatelstvo Washingtonu

Sobota 24. února 2001


Připravil Tom Carver
Zpracovala Adrea Máslová

Od té doby, co je ve Washingtonu u moci republikán George Bush, jsou pracovníci realitních kanceláří na vrcholu blaha. Prodávají a pronajímají stovky nemovitostí důležitým i méně významným členům nové administrativy. Pro některé lidi to znamená, že se setkávají s novými sousedy.

Naše postarší sousedka Elena se nedávno vdala. Její dva synové, které vychovala sama, už dávno opustili domov. Smířila se s faktem, že bude ve svém velkém domě stárnout sama, když tu náhodně jednou večer v Opeře potkala profesora z Dukeovy univerzity a zamilovala se. Krátce poté nám oznámila, že se stěhuje do Severní Karoliny a dům pronajímá někomu z nové administrativy.

Noví sousedé

Jednou při odchodu z domu jsme narazili na důležitě vypadajícího muže a dvě dívky, které se snažily nacpat nějaký odpad do popelnice. Muž se představil jako Jim z Arizony.

"Je to tu báječné. Právě jsme se seznámili s lékárníkem panem Morganem, to je moc milý pán. A Elena, to je panečku dáma."

Jednu z dívek představil jako svou dceru. "Kera," řekl bez pauzy k nádechu, "získala práci v oddělení Bílého domu, které podporuje projekty náboženských skupin. Já tu jen pomáhám se stěhováním."

Dospěli jsme k závěru, že pro Keru to bude asi první zaměstnání po absolvování univerzity a že je to odměnou za Jimovy štědré příspěvky určené na předvolební kampaň George Bushe. Rodina opravdu nevypadala chudě.

Bushovi lidé

Ten večer jsme mohli naše sousedy vidět v jejich kuchyni, jak popíjejí kakao se dvěma uhlazenými muži - asi osobními strážci. "Dokonce jedí i sušenky," nevěřícně poznamenala má žena.

Život ve Washingtonu za prezidenta Bushe se zdá být po Clintonovi méně přízemním. Za Clintonovy éry nebylo o drsnou realitu nouze, i v případě projednávání známých skvrn na šatech jeho stážistky.

Tehdy se na tiskových konferencích objevoval se zpožděním a z jeho roztěkaného pohledu vyzařovala energie a šarm, který si nikdy nemohl odpustit. Teď opustil město v mračnu skandálů a byl nahrazen skvěle nacvičenými veřejnými vystoupeními George Bushe.

Rodinná atmosféra

Onehdy jsem byl na obědě se starým přítelem, který byl až donedávna tiskovým mluvčím Dicka Gephardta, vůdce demokratů ve sněmovně reprezentantů. Minutý týden oslavil Gephardt šedesáté narozeniny.

Dřívější i noví pracovníci mu blahopřáli v jídelně sněmovny reprezentantů, když se najednou otevřely dveře a v nich se bez ohlášení objevila Laura Bushová s obrovským narozeninovým dortem. Dick Gephardt má přitom přímý zájem na tom, aby Bushův pobyt v Bílém domě skončil nezdarem. Sám by totiž rád byl jednou prezidentem.

Můj přítel přesto trval na tom, že Gephardt má ve skutečnosti mnohem více společného s Bushem než s Clintonem. Podle něj jsou oba muži oddáni rodině a milují baseball. Zdá se, jako by s Bushem do tohoto obvykle cynického a politikou nelítostně rozděleného města přišel lepší vzduch.

Přechod na nového vůdce

Každá administrativa má soupeřící mocenská centra, která se dříve nebo později pustí do sebe a když k tomu dojde, požadují přítomnost tisku.

Bílý dům po nás novinářích chce, abychom si zvykli na vůdce, který si od nás drží větší odstup a který s námi před pečlivě vyžehlenou vlajkou s hvězdami a pruhy mluví jen tehdy, kdy se mu zachce.

Po osmi letech překofeinovaného Billa Clintona s červeným nosem si však Američané už zvykli na to, že svého prezidenta vidí zblízka. Za nějaký čas se u nich určitě objeví abstinenční příznaky.

Související odkazy:
V

BBC neodpovídá za obsah stránek, které jí nepatří.