Pátek 26. října 2001

předcházející

Právo a společenská morálka

Ondřej Štindl

Diskuse o zavedení možnosti intstitucionalizovat soužití gayů a lesbiček už v Česku trvá dlouho. Po včerejším těsném parlamentním hlasování je jasné, že ještě nějakou dobu potrvá. Argumenty obou stran jsou známé. Zastánci registrovaného partnertství upozorňují na to, že homosexuální páry musejí čelit mnoha úředním obstrukcím, jež by uzákonění partnerství mohlo odstranit.

Kritici naopak říkají, že zákon by představoval příliš velký zásah do systému občanského práva, a že jeho naplnění by mohl otřást pozicí tradiční rodiny. Marek Benda a Vlastimil Tlustý z ODS během včerejšího projednávání návrhu vyjádřili obavu, že schválení by otevřelo cestu k uznání možnosti adopce dětí homosexuálními páry někdy v budoucnu.

Z takových prohlášení čiší cosi jako zákonodárný fatalismus. Jakoby žádný parlament už nemohl zabránit přijetí adopcí, pokud se zmíněná cesta jednou nastoupí. To je samozřejmě zvláštní úvaha. Pokud bude otázka adopcí dětí homosexálními páry jednou na parlamentní půdě projednávána, budou se k ní poslanci moci vyjádřit stejně autonomně jako k čemukoliv jinému.

Jiná výhrada proti vládnímu návrhu je ovšem závažnější. Je totiž konstruován pouze pro gaye a lesbičky. Přitom existuje možnost, že by institutu partnerství využily i jiné dvojice, které svému soužití chtějí dát zákonný rámec a přistoupit na práva a závazky partnerského vztahu. Třeba i takové dvojice, v nichž sex není součástí toho vztahu.

Pozoruhodný je způsob, jak se návrhu postavily jednotlivé poslanecké kluby. V západních zemích je snaha dosáhnout uzákonění různých menšinových práv typickou doménou levice někdy spojené s liberály, zatímco konzervativní pravice je k podobným návrhům skeptická.

V české sněmovně zákon podpořila většina poslanců za vládní a levicovou ČSSD a část klubu Unie svobody. Proti byli pochopitelně lidovci a trochu překvapivě i větší část občanských demokratů. ODS přitom často projevuje slovní oddanost liberálním zásadám, v jejichž duchu by stát neměl klást lidem překážky v tom, aby si život zařídili podle svého. Proti návrhu se téměř jednotně postavila i krajní levice - komunisté. Ti totiž v Česku fungují jako svého druhu konzervativní strana s konzervativním voličstvem.

Konzervativní pohled poslanců ODS na registrované partnerství je ovšem v optickém rozporu s aktivitou jejich stranických kolegů v Senátu. Ten vzal za svůj návrh novely zákona o pohřebnictví, jenž předpokládá zrušení nedávno uzákoněné povinnosti pohřbívat plod po potratu. Proti ní se až zuřivě stavěli stoupenci pokud možno neomezeného práva volby pro ženy. Podle nich zákon představoval jakýsi plíživý posun k zákazu nebo omezení potratů. Postoj k potratům přitom západní politickou scénu rozděluje podobně jako názor na práva gayů a lesbiček. Levice spíš pro a konzervativní pravice spíš proti.

Nesoulad v názorech představitelů ODS je ovšem jen zdánlivý. Občanští demokraté se totiž ve věcech společenské morálky dokážou skoro vždy přizpůsobit "střednímu proudu" veřejného mínění. To myšlenku registrovaného partnerství sice podporuje, adopce však odmítá. Strana, jež se dramaticky prezentuje jako hráz proti jejich přijetí, jistě netratí. Naproti tomu na potraty se česká společnost dívá velmi uvolněně až lhostejně. Těžko si uškodí ten, kdo si pořádně vyšlápne na síly, které by na tom chtěly něco měnit.