Čtvrtek 25. října 2001

předcházející

Osamělý bojovník proti Temelínu

Daniel Kaiser

Po přestávce způsobené letními prázdninami a teroristickým útokem na Spojené státy 11. září se do tuzemské politické agendy vracejí staré známé kauzy. Takovým evergreenem je i česko-rakouský spor o to, jestli Češi smějí vyrábět v Temelíně elektřinu z atomu. Minulé pondělí evropský komisař pro rozšíření Verheugen oběma stranám připomněl, že testování Temelína, pro které se vžil termín "proces z Melku", v podstatě skončilo a že míč je teď ve Vídni.

Verheugenovo psaní vyvolalo v Rakousku malé politické zemětřesení. Opozice i zlobivější část vládní koalice, nacionalističtí Svobodní, kancléře Schüssela zpražila, že dopis zatajuje a vůbec se Verheugenovi a Bruselu až příliš moc kloní. Včera byla z iniciativy Svobodných na půlku ledna vyhlášena lidová petice o Temelínu. Dnes dopoledne zase bude o stejném tématu informovat ministr životního prostředí Molterer.

Předák sociálních demokratů ve vídeňském parlamentu mluví o diktátu - rozumí se evropském. Taktéž opoziční Zelení chtějí po vládě, aby v Evropské unii blokovala v jednáních s Prahou uzavření kapitoly o energetice alespoň do českých parlamentních voleb za osm měsíců. Jenže to všechno je marná snaha. Všechny ty nápady dělají dojem, že mají posloužit jako ventil, kterým se vypustí zklamání a emoce, živené rakouskou politickou špičkou několik let.

Lidová petice, i kdyby měla úspěch a podepsalo se pod ni aspoň 100 tisíc Rakušanů, nezpůsobí nic většího než jednu nezávaznou debatu o Temelínu v parlamentu. Také obstrukce v Evropské unii, kterou navrhují Zelení, je těžko představitelná - členské státy, a tedy i Rakousko, si odhlasovaly harmonogram pro formulování společné vyjednávací pozice a u kapitoly o energetice stojí jako nejzazší datum konec letošního roku.

Rakousko prostě čeká trpká hodina pravdy. Ve svém boji proti Temelínu zůstalo v Evropě úplně samo. Předběžně bilancovat ale mohou i Češi. Od okamžiku, kdy - asi před rokem - premiér Zeman přestal s arogantním přehlížením svého rakouského protějška Schüssela, chová se česká vláda docela vstřícně. Temelín otevřela zvědavé cizině víc, než musela. Tu vstřícnost jí jistě usnadnilo i vědomí, že karty jsou rozdané v její prospěch.

Hodně tuzemských novinářů a někteří politici tu jistotu, jak se zdá, neměli. Stačilo, aby si do Temelína odskočil popový advokát Ed Fagan nebo aby německé ministerstvo životního prostředí písemně poprosilo Prahu, aby ještě jednou o Temelínu popřemýšlela. Mediální vlny, které tyto episody způsobily, daly vyrůst pocitu, že reaktory z jižních Čech vrhají stín až na jednací stůl Prahy a Bruselu.

Byl to odhad, ve kterém se spletlo hodně Čechů a spolu s nimi skoro celé Rakousko. Bohužel se za takové chybné odhady někdy platí. Uvidíme, jestli si Rakušané řeknou o satisfakci za právě prožívanou blamáž. Příležitostí ještě bude dost - třeba až se bude jednat o vstupu českých zaměstnanců a firem na rakouský trh.