Středa 24. října 2001

předcházející

Revival silných států

Ondřej Štindl

Při zjednodušeném vykreslování stavu ducha české společnosti publicisté často přehnaně zdůrazňují její znechucení politikou a politiky. Tento stav se ovšem podle průzkumů mění - představitelům celostátní politiky na začátku září alespoň částečně důvěřovala necelá polovina českých občanů, což je o šestnáct procent více než před dvěma lety. A co se bezprostřední budoucnosti týče, mohou se politici těšit na ještě lepší časy.

Jedenácté září totiž mimo jiné přineslo i velký revival státu jako instituce. Část západní publicistiky mu přitom ještě nedávno věštila značně chmurnou budoucnost. Význam západních národních států měly umenšovat nadnárodní instituce, jež shora omezují jejich suverenitu. Podobně nadnárodní firmy zas údajně snižují moc státu ve vztahu k ekonomice. A ekonomika je v mírových časech prý to nejdůležitější. Jenomže mírové časy, zdá se, až na další skončily. A ve chvíli, kdy společnost sužuje strach třeba z hrozby biologického útoku, nemá valný smysl mobilizovat třeba firmu Microsoft.

Státní instituce a politici, kteří je řídí, se najednou začali jevit jako užiteční a potřební nejen jaksi v teoretickém slova smyslu, ale přímo akutně. Čeští vládní činitelé se téhle nové příležitosti chopili a není důvod se jim příliš divit. Někdy až s jistou dychtivostí, jako třeba v případě ministra Grosse, prokazují akceschopnost svou a svých úřadů. Některá média jim v tomto ohledu bezděčně jdou na ruku třeba tím, že ve společnosti vyvolávají silnější pocit ohrožení, než by odpovídalo momentální situaci.

Mezi většinou společnosti a většinou politiky nastal stav jakéhosi elementárního souladu. Je to v tuto chvíli pochopitelné a do jisté míry i žádoucí. Důsledkem takové jednoty ovšem může být i snížení schopnosti reflexe, které by v kombinaci s pocitem ohrožení mohlo vést třeba k ochotě veřejnosti přistoupit i na taková posílení státních pravomocí, jež si současná situace nevyžaduje.

Důvěra české společnosti v politiky by neměla jít tak daleko, aby lidé u představitelů státu předpokládali, že jsou vůči podobnému pokušení ze zásady odolní. Je proto důležité, aby ta zmíněná jednota zůstala jen na té skutečně elementární rovině, ve věcech té nejvyšší důležitosti. Pokud jde o ty ostatní záležitosti potřebují česká společnost i politika reflexi a výřečnou opozici možná ještě víc než dřív.