Pondělí 15. října 2001

předcházející

Popletení rektoři ?

Adam Drda

České vysoké školy připravují protestní akce. Ministr školství Eduard Zeman totiž údajně v dubnu slíbil rektorům, že na příští rok dostanou ze státního rozpočtu o dvě miliardy korun víc, než letos. Školy tedy nabraly větší počty studentů, ale ukázalo se, že peníze nebudou - a ministr Zeman dokonce prohlásil, že žádný slib nikdy nedal.

Olomoucká Universita Palackého už kvůli tomu na několik hodin přerušila výuku. V pátek se k ní přidala i Universita Karlova, jejíž akademický Senát vyzval rektora Ivana Wilhelma, aby dohodl přerušení výuky s děkany jednotlivých fakult.

Spor mezi ministrem a rektory je poměrně kuriózní causa, která nese typické rysy české politiky. Pravděpodobně neexistuje písemný doklad, který by potvrzoval, že Eduard Zeman dvě miliardy navíc skutečně slíbil - k dispozici je pouze korespondence rektorů s jeho náměstkem, z níž taková věc vyplývá. Jelikož Zeman zřejmě nic nepodepsal, tvrdí: "Nikdy jsem neslíbil vysokým školám dvě miliardy, pouze jsem jim slíbil, že o to budeme usilovat".

Proti výrokům ministra Zemana však stojí slovo prakticky všech rektorů - dostali prý slib, zařídili se podle toho, přijali víc studentů a ministr je teď nechal na holičkách. Pak také existuje několik svědků z ministerstva školství, kteří ovšem - jak to v podobných případech bývá - své svědectví vydávají pouze "mimo záznam".

Premiér Miloš Zeman se postavil za svého podřízeného a včera, v diskusním pořadu televize NOVA prohlásil, že jeho jmenovec zmíněný slib "nikdy dát nemohl, protože dobře ví, že o penězích ze státního rozpočtu rozhoduje celá vláda". Z této pozoruhodné logiky nepřímo vyplývá, že všichni rektoři si podle premiéra buď vymýšlejí, nebo jsou to lidé naprosto zmatení, nepraktičtí a zřejmě ještě nahluchlí. Vyplývá z toho rovněž, že od sociálně-demokratického kabinetu je třeba vždy a všechno žádat písemně, protože spoléhat se na pouhou domluvu je naivní. Čestné slovo přece nemůže být opatřeno razítkem.

Ministr Zeman i premiér Zeman nicméně evidentně tuší, že historka o kolektivní popletenosti českých rektorů před veřejností neobstojí. Hodlají tedy problém řešit a pokusí se prý peníze obstarat. Podle českého tisku by tento týden měla záležitost projednávat vláda. Jelikož vysoké školy se už nehodlají smířit s nějakým mlhavým slibem - a studenti i pedagogové dokonce zvažují, že kolem 17. listopadu vyrazí do ulic - skončí zřejmě celá záležitost zvýšením rozpočtového schodku. Je ale třeba vidět, že za sporem o dvě miliardy se skrývá daleko hlubší problém.

Za prvé vláda ČSSD označila za jednu ze svých priorit vzdělávání a této vlastní zásadě není schopna dostát. Za druhé je právě vzdělanost a profesionalita v různých oborech jednou z mála věcí, které by mohla malá Česká republika v budoucnu nabízet světu.

Všechny dosavadní české politické reprezentace jsou ale schopny dohlédnout pouze tak daleko, jak daleko jsou příští volby: Proto se vždycky najdou peníze pro různé průmyslové lobby, proto je možné financovat miliardami korun průmyslové experimenty ministra Grégra a proto je taky možné plánovat takový typ sociální sítě, který sice zajistí spokojené voliče, ale v západních zemích se neosvědčil a dnes jim působí značné patálie.

I když se tedy najdou potřebné dvě miliardy korun, české školství to nezachrání - spasit ho může jenom vláda, která si odpoví na otázku, jaký je význam vzdělanosti pro budoucnost a pustí se do nějaké celkové reformy. Možných koncepcí i příkladů je k dispozici víc než dost.