Úterý 25. září 2001

předcházející

Přirozený strach vs. zbabělost

Adam Drda

Agentura STEM provedla pro Českou televizi a Český rozhlas bleskový průzkum, z něhož mimo jiné vyplynulo, že víc než dvě třetiny Čechů se bojí světové války, v níž by podle nich mohly přerůst události kolem teroristických útoků na Spojené státy. Jen o málo menší skupina obyvatelstva pak připouští, že jednou z příčin sebevražedných atentátů byla necitlivá zahraniční politika USA.

Na tom, že se většina Čechů bojí války, není nic divného ani ponižujícího a už vůbec z toho nelze činit extrémní unáhlené závěry - například, že jde o typický příznak národní bojácnosti, která se už stala tématem nejedné intelektuální studie.

Kdyby se Češi nebáli, znamenalo by to, že tuzemsko je jakýmsi "klubem sebevrahů", jenže národ se v tomto ohledu nevymyká evropskému průměru. I tady se lidi rádi dívají na katastrofické filmy, i tady se jen málokdo přímo setkal s násilím a utrpením, i tady zprvu nechtěli uvěřit, že obrázky boegingu, který skoro přeřízl newyorkský mrakodrap nejsou pouhou součástí slušně udělaného katastrofického filmu.

Když Češi uvěřili, že jde o skutečnost, dostali psychologický zásah. Jestliže je taková věc možná, proč by nemělo být možné, aby se zvrtla do něčeho ještě daleko horšího, aby vzduchem začaly létat rakety s jadernými nebo chemickými hlavicemi?

Neexistuje jistota, že velký válečný konflikt nepřijde. Nezbývá, než věřit v prozíravost a zodpovědnost politiků. Přesně s tím mají ale Češi problém. Před druhou světovou válkou místní politici selhali, komunismus byl postavený na celkové podřízenosti Sovětskému svazu, na podvodu a na lži. Současní politici si příliš často s odpovědností v jejích různých podobách nelámou hlavu a podporují tak zakořeněné hospodské přesvědčení, že "politika je svinstvo". A když má člověk o něčem tak nevalné mínění, může tomu věřit dost těžko.

V Česku také klesá podpora vojenské odvety proti teroristům. Podle agentury STEM s ní přímo nesouhlasí 30 procent občanů a naopak ji podporuje necelá polovina, přičemž v prvních dnech po útocích byl počet stoupenců rázné odpovědi o dost vyšší. Ani tady se nelze příliš divit - když opadnou první emoce, strach se racionalizuje. Tzv. válka s terorismem by měla začít v neznámém prostředí islámu, kterému normální člověk nerozumí a tuší jakýkoliv možný zvrat. K tomu se ale přidává i "ideologická masáž".

V době náletů Severoatlantické aliance na Jugoslávii někteří čeští politici dost vzrušeně prohlašovali, že "Spojené státy vyvolaly bezprecedentní krok, omezující suverénní stát" a že chtějí hrát roli "světového četníka". Lidé, kteří s nálety souhlasili, byli pak označováni za - mírně řečeno - nemyslící osoby s "krví podlitýma očima". Nelze si být zcela jist, že každý vnímá jugoslávskou a současnou protiteroristickou akcí rozdílně. V pozadí klesající podpory pak může být i vědomí, že Česká republika se jako člen NATO eventuelnímu konfliktu nemůže vyhnout.

Nejznepokojivějším výsledkem průzkumu je ovšem to, že pro dvě třetiny Čechů - většinou příznivců KSČM a ČSSD - je přijatelná argumentace, podle níž si Spojené státy přivodily atentáty "necitlivou zahraniční politikou". Je to asi stejně morální úvaha, jako přemítání, zda žena není spoluviníkem znásilnění, když nosila velký výstřih. Navíc v podtextu téhle úvahy - a ne ve strachu z války - se objevuje náznak zbabělosti.

Dal by se interpretovat i takto: Američané si zásah sami přivodili, a tak by teď neměli jednat unáhleně a zatahovat do toho ostatní. Jestli se v české společnosti podobné nálady prosadí a udrží, zůstane v zajetí postkomunismu a svých starých traumat ještě hodně dlouho.