Středa 19. září 2001

předcházející

Stereotypní reakce

Ondřej Štindl

Čeští politici až dosud ve vztahu ke krizi, již vyvolal útok na New York a Washington, vystupovali víceméně jednotně. Včerejší přestřelka mezi Lubomírem Zaorálkem a Václavem Klausem zatím představuje spíš výjimku z tohoto pravidla. Připomeňme stručně, o co v ní vlastně šlo.

Václav Klaus v nedělní debatě na televizi Nova přiřadil některé k Americe kritické české intelektuály - například komentátora Práva Jiřího Hanáka a filozofa Erazima Koháka - k těm, kdo, ať už vědomě nebo ne, nahrávají teroristům. Podobně i Klausův poradce Ladislav Jakl ve svém textu pro Mladou frontu Dnes tvrdil, že nejrůznější kritici současné západní civilizace - od odpůrců automobilismu po zastánce kvót pro americké filmy v televizním vysílání - sdílejí s pachateli úterního útoku jeden myšlenkový svět.

Podle Zaorálka je to projev provinciálního myšlení, protože v západoevropských médiích se o kořenech terorismu a žádoucí podobě reakce na úterní útok vede otevřená a široká diskuse. Právě tu se Klaus a lidé z jeho okolí podle Zaorálka v Česku snaží "okřikovat".

Nechuť Václava Klause k lidem, jež souhrnně a zjednodušeně nazývá levicovými intelektuály, je dlouhodobá a známá. Během uplynulých let je často s jistou přepjatostí dokázal označit za příčinu kdejakého myslitelného neštěstí, zároveň ale dokázal alespoň někdy vyhmátnout argumentační slabiny v postojích některých kritiků západní civilizace.

Klausovo a především Jaklovo spojení českých intelektuálů a zřejmě islamistických teroristů je ovšem zjevně účelové, jako by oba pánové neodolali pokušení dostat své ideové protivníky do jednoho pytle se zločinci a tím je jednou provždy vyřídit. V jejich tvrzeních lze také vidět projev, řekněme, stereotypního myšlení a to projev extrémní, odpovídající extrémní situaci.

Ono stereotypní myšlení ovšem v posledních dnech není jen problémem Václava Klause a lidí mu ideově blízkých. I z oněch kruhů, jež měl Klaus podle Zaorálka zbytečně okřikovat, často přicházejí sentence značně otřepané. Paušální odsudky americké politiky ve třetím světě, které se nenamáhají vysvětlit, proč je ta politika tak špatná a v čem měla být lepší. Texty a prohlášení často až nebetyčně zjednodušující a někdy i příliš povznesené nad to, aby si vůbec připustily otázku integrity postojů mluvčího nebo pisatele.

Česká diskuse tak někdy působí jako provětrávání obnošených stereotypů v situaci, kdy právě stereotypy jsou zoufale nedostatečné. Jistě, nikdo by tu diskusi neměl omezovat a nikdo se o to ani nesnaží - na to by musel přijít nějaký skutek a ne slovo politika, jakkoli třeba ostré. Ta diskuse toho ale zatím, bohužel, mnoho nepřinesla.