Úterý 18. září 2001

předcházející

Co s extrémisty?

Adam Drda

V Národně sociálním bloku se sdružují čeští rasisté a skinheadi. Jejich víkendová demonstrace se také původně měla konat pod výmluvným heslem "proti zvýhodňování romského etnika" a k teroristickým útokům se vůdce bloku Jan Kopal vyjadřoval jako k nečekané aktualitě. Na adresu Spojených států doslova prohlásil: "Země, která v minulosti v podstatě podporovala mezinárodní terorismus a účastnila se například vraždění civilního obyvatelstva v Jugoslávii, si nic jiného nezaslouží".

Podobně nenávistné výroky však nejsou žádnou výsadou tzv. "extrémní pravice". Když si člověk otevře internetové stránky mladých komunistů, nalezne na nich téměř identické věty. Komunističtí junioři, stejně jako skinheads, litují oběti z řad civilního obyvatelstva, avšak současně píší: "Kdo je ... v tomto konfliktu skutečným teroristou? Je to ten, kdo pro své imperiální choutky chce zotročit celé národy ..., nebo ten, kdo ze zoufalství a beznaděje spáchá sebevraždu útokem na centrálu americké vojenské a ekonomické hegemonie?"

Je tedy v podstatě lhostejné, zda se hlasatelům extrémních názorů dává nálepka "pravicovosti" nebo "levicovosti" a k jakým hnutím se ti lidé případně hlásí - v kritických situacích projevují ony zdánlivé protipóly stejný cynismus, stejný mravní relativismus a stejně pohrdají životy nevinných, kteří byli přece obětováni v boji za "správnou věc"... Staré odpudivé heslo o třískách, které lítají, když se kácí les, prostě spojuje fanatiky všech názorových směrů.

Čeští ministři i prominentní právníci - například Tomáš Sokol nebo Stanislav Devátý - asi mají v teoretické rovině pravdu, když říkají, že extremisty, verbálně podporující terorismus, by bylo možné stíhat podle paragrafů o schvalování trestného činu nebo o podpoře hnutí, která směřují k potlačování práv a svobod. Otázka ovšem je, zda je trestní stíhání reálné a prakticky proveditelné. V českých poměrech podle všeho těžko.

Za prvé si demokratický stát v zájmu spravedlnosti nemůže dovolit exemplárně trestat jednoho nejviditelnějšího viníka - v tomto případě Jana Kopala z Národně-sociálního bloku - a ty ostatní nechat běžet. Potom by se však stíhání muselo týkat několika set lidí - nejen z řad skinheads, ale také mladých komunistů, antiglobalizátorů nebo třeba fotbalových fanoušků, kteří během minuty ticha skandovali jméno Usámy bin Ládina. Pro českou justici je podle všeho takový počet osob nezvladatelný.

Za druhé - a to je problém vážnější - by soudy musely odpovídat na otázku, kde vlastně začíná a kde končí hranice schvalování terorismu. Musely by rozhodnout, jak naložit s mladými komunisty, kteří jedním dechem říkají: Odsuzujeme teroristické útoky, ale Američané se musejí dozvědět, že skutečným viníkem utrpení jejich bližních je americká vláda - což je neuvěřitelná nestoudnost, která se fakticky rovná obhajobě zločinců.

Podobně by soudy musely řešit otázku, jaký je vlastně morální rozdíl mezi intelektuálem, který naznačí, že za atentáty si může nestydatý kapitál sám, ale udělá to obratněji než osmnáctiletý nezkušený fanatik. Nakonec by se soudci dostali do pasti sporů o svobodu slova a vznikl by problém, který by měl patrně jediný výsledek - totiž popularizaci extremistických názorů.

Jakkoli se tomu člověk vzpírá, je tu patrně jediná možnost: Nechat fanatiky vymluvit a spokojit se s tím, že drtivá většina společnosti má naštěstí na terorismus jasný názor, který se od toho extremistického diametrálně liší. Stíhat je pak třeba ty, kdo přešli od slov k činům. Jako například lidé, kteří v noci na neděli zhanobili pietní místo v Karlových Varech.