Čtvrtek 30. srpna 2001

předcházející

Hledání existujícího konsensu

Daniel Kaiser

Od včerejška se budoucnost české armády zdá být jasná - vláda ministru obrany Jaroslavu Tvrdíkovi schválila jeho návrh, jak zreformovat českou armádu. Podle Tvrdíkova jízdního řádu se na Nový rok 2007 vojsko bude skládat jenom z profesionálů. Ubude vojáků - z dnešních skoro 54 tisíc na 35 tisíc. Relativní úbytek civilistů bude ještě větší - z dnešních zhruba dvaceti tisíc má zbýt jenom polovina, tedy asi deset tisíc.

Až bude reforma dovedena do úspěšných konců, armáda bude levnější. Mladí muži, kteří se vojně masově vyhýbají, ušetří rok, většinou vnímaný jako ztracený. Už dnes mají stejně velké evropské státy - například desetimilionová Belgie, ale třeba i stejně postkomunistické a stejně veliké Maďarsko - vojsko menší, zhruba tak velké, jak by mělo být za šest roků velké to české.

Menší a pohyblivější armádu chtějí po Češích i spojenci v Severoatlantické alianci. Není ostatně náhoda, že premiér Miloš Zeman objevil myšlenku profesionální armády bezprostředně po zdrcující kritice generálního tajemníka NATO George Robertsona na adresu české armády před půl rokem.

Proti armádě profesionálů tedy neexistují žádné zásadní námitky. ODS už má svůj návrh, na kterém její místopředseda Petr Nečas pracoval tři roky, schválen několik měsíců, pro je i čtyřkoalice a komunistů se nikdo neptá. Zůstává proto záhadou, proč se ministr Tvrdík včera tvářil jako neohrožený sám voják v poli, proč vláda pověřila svého vicepremiéra Vladimíra Špidlu, aby reformě vybojoval politickou podporu a proč i prezident Václav Havel pocítil potřebu zaštiťovat jednání demokratických stran o reformě armády.

Ministr Tvrdík není jedinou zárukou toho, že už se nebude muset chodit na vojnu. Profesionální vojsko bude - s Tvrdíkem, nebo bez něj. Ministr spíš zapracoval na tom, aby reforma proběhla bez něj, když po vstupu do vlády vstoupil i do sociální demokracie.

Z různých úst včera v několika obměnách zaznělo totéž: reforma armády musí spočívat na širokém politickém konsensu. To je nepochybně správná myšlenka, Zemanův kabinet těžko může odstartovat proces, který dost možná bude zaměstnávat dvě až tři příští vlády. Peníze, které přeměna armády spolkne, také budou muset ve svých resortních rozpočtech hledat příští ministři obrany.

Ne, že by se kolem armády žádné peníze netočily. Do konce roku například čeští ministři mají definitivně rozhodnout, jestli koupí nebo nekoupí stíhačky Gripen švédsko-britského konsorcia BAE. Obchod prosazovaný Zemanem i Tvrdíkem by stát přišel na šedesát, možná sedmdesát miliard. Hodně opozičních politiků má pocit, že stíhaček není třeba, a bojí se, že někdy v budoucnu budou právě oni muset splácet dluh za zboží, které nechtěli.

Když tedy kabinet tolik stojí o zelený konsensus, bylo by logičtější, kdyby ho vytvářel tam, kde není, a nedobýval se do otevřených dveří.