Pondělí 20. srpna 2001

předcházející

Nehospodární vládci

Adam Drda

Propad státního rozpočtu za rok 2001 je největší v historii České republiky. Ukazuje se, že kritici sociálně-demokratické vlády měli pravdu, když jí vytýkali nepromyšlené plýtvání a když poukazovali na to, že se kabinet Miloše Zemana příliš spoléhá na náhodu.

V případě prodeje licencí na mobilní telefony se vláda zachovala bezmála jako hráč rulety, který všechno vsadí na jedno číslo: Doufala, že bude mít štěstí a získá dvacet miliard korun. Potom stačilo, aby soukromé společnosti, které měly licence koupit, zareagovaly jinak, než podle vládního předpokladu - Český mobil nabízenou licenci za 6, 7 miliard korun odmítl koupit, společnosti Eurotel a Radiomobil prý sice chtějí zaplatit, ale během deseti let...

Jestliže sázka na prodej licencí dokládá vládní lehkomyslnost, problém s důchody je zase důkazem špatného odhadu. Kabinet nepočítal s nárůstem cen a nevytvořil si žádnou finanční rezervu, z níž by kryl zvýšení penzí, které ukládá zákon. Na důchody by se teď každý měsíc mělo vyplatit o jednu a čtvrt miliardy korun víc, než se vyplatit mělo - a je třeba upozornit, že tyto částky nejsou ve zmíněném odhadu schodku ještě započítány.

Bude velmi zajímavé sledovat, jak se problematické vládní hospodaření projeví v praktické politice. Sociální demokraté měli od poslanců povolenou devětačtyřiceti miliardovou ztrátu. Vzhledem k tomu, že ji překročili skoro o sto procent, porušili veškeré dohody s partnerskou ODS. Tak vysoký dluh se už totiž nedá obhájit ani změnou rozpočtových pravidel či zahrnutím ztráty konsolidační banky, ani obligátním poukazem na to, že vláda měla nečekaná vydání, když musela platit špatnou politiku svých předchůdkyň.

Kdyby se ODS chtěla zachovat v souladu s tím, co dlouhou dobu vyhlašuje, musela by se teď pokusit Zemanovu sestavu odvolat. Není tak docela vyloučeno, že to udělá. Sice přesně nevíme, co všechno by se stranám zhroutilo spolu s opoziční smlouvou, nicméně se zdá, že spolupráce dvou velkých partají se vyčerpala a před volbami se od sebe budou chtít spíše vzdálit.

Jestliže ODS odvolání kabinetu nenavrhne, mohla by to udělat čtyřkoalice - a těžko říct, jak by se pak mužové a ženy Václava Klause dostávali z kleští, nicméně jeden argument proti pádu vlády existuje - volby jsou tak blízko, že by odstoupení kabinetu mohlo pouze destabilizovat stát, a i kdyby se podařilo sestavit vládu novou, zjevně by nestihla udělat vůbec žádnou práci.

Miloš Zeman a jeho ministři se na takový vývoj zřejmě dost spoléhají: V návrhu rozpočtu pro příští rok je plánován schodek třiapadesáti miliard a zároveň se tu opět vyskytují dost nejisté příjmy, jako třeba zisky z privatizace a splátky ruského dluhu... Když rozpočet neprojde sněmovnou, může kabinet pokračovat podle tzv. provizória.

Nabízí se tedy otázka, jaký politický krok je v dané situaci lepší. Nechat plýtvající vládu v klidu dožít s tím, že už je to kvůli blízkosti voleb stejně jedno, a vytvořit tak precedens pro příští kabinety, nebo riskovat potíže a trvat na tom, že vlády mají dodržovat sliby a zodpovídat se parlamentu, jinak nemohou být tolerovány?

První možnost je jednodušší a zdánlivě méně bolestná - druhá může přinést spoustu okamžitých problémů, ale je zásadovější a českému státu by se mohla vyplatit v budoucnosti.