Čtvrtek 16. srpna 2001

předcházející

Tajemné jihočeské chvění

Petr Dudek

Zprávy o stavu jaderné elektrárny Temelín stíhají jedna druhou. A to i v horkém létě, které bývá jinak na novinky chudé. Nad tím, zda kvantita informací o Temelíně automaticky znamená hlubší poznání toho, co se v elektrárně děje, se v ranní poznámce zamýšlí Petr Dudek:

Obsluha temelínské jaderné elektrárny v noci na středu vyzkoušela turbínu. Byla to první zkouška tohoto zařízení po tříměsíční odstávce. Během zkoušky se turbína, která není prověřeným sériovým výrobkem, ale zvláštním prototypem, zjevně nechovala zcela ideálně.

V civilizované zemi, kde nestojí informační bariéry vztyčené úřady či lobbystickými skupinami, by se veřejnost hned nazítří po zkoušce dozvěděla, co se přesně odehrálo. Ne tak v případě české veřejnosti: ta se musela s minimem srozumitelných informací rozhodnout. Buďto bude věřit, že zkoušky turbíny i celého reaktoru probíhají zcela uspokojivě, nebo se bude obávat, že v Temelíně se předevčírem v noci odehrálo nebezpečné drama a je čas vyjít do ulic.

Posuďte sami. Na jedné straně říkají hlasití odpůrci elektrárny, že turbína, která mimochodem přišla na 1,5 miliardy korun, vibrovala natolik, až se utrhl přívod oleje. Odvolávají se přitom na "důvěrné zprávy zaměstnanců elektrárny". Na druhé straně mluvčí elektrárny tvrdí, že se nic podobného nestalo. Namísto srozumitelného vysvětlení, co že se tedy doopravdy stalo, pouze ujišťuje, že turbína je podle výsledku testu správně vyvážena.

V případě Temelína tak dál pokračuje rozdělování na "my" a "oni". Obsluha jaderné elektrárny, zaměstnanci a vedení ČEZu, i představitelé českého Státního úřadu pro jadernou bezpečnost při každé příležitosti, podobné čerstvé příhodě s turbínou, ukazují veřejnosti nevzrušené tváře. Každý nedostatek je pro ně "běžný a předvídatelný".

Jihočeské matky, pověřenec hornorakouské vlády Radko Pavlovec a spolu s nimi některé, ale zdaleka ne všechny ekologické organizace v Čechách i v Rakousku naznačují, že reaktor v Temelíně je hromada drahého a nebezpečného šrotu.

Tato polarizace má dva hlavní viníky. Prvním z nich je česká vláda, přesněji její předseda Miloš Zeman, který se ke kritickému zpochybňování bezpečnosti Temelína od počátku stavěl zcela přezíravě.

Zemanovi "pomohli" rakouští organizátoři blokád hraničních přechodů. Po jejich akcích se z každého kritika jaderné energetiky stal fanatik.Veřejnost, a to na obou stranách hranice, byla připravena o každý trochu důvěryhodnější zdroj informací o tom, co se v Temelíně skutečně děje.

K dispozici jsou pouze hlasy, jejichž úkolem není sdělovat, ale vyvracet a napadat výroky protivníků. Přitom řada odborníků, ekologů, ba i politiků zůstává záměrně stranou opakovaných přestřelek. Neznamená to, že by naráz zhloupli, nebo se přestali o Temelín zajímat. Jejich názory jen nejsou dostatečně bojovné a nejsou slyšet.