Středa 15. srpna 2001

předcházející

Ministrovy starosti,
prezidentovy principy

Daniel Kaiser

Český prezident Václav Havel se včera pustil do místopředsedy vlády Pavla Rychetského. Ministr by si přál, aby Britové s odmítnutými žadateli o azyl předávali českému státu i údaje o tom, kolik jim během azylového řízení vyplatili na sociálních dávkách. Prezidentovi se Rychetského nápad nelíbí: prý po cizí vládě žádá, aby donášela na jeho spoluobčany.

A opravdu, místopředseda české vlády vlastně od Britů chce seznamy lidí, kteří se pokoušeli vypovědět jeho státu, a tím pádem i vládě, jejímž je členem, loajalitu. Je to docela podezřelá metoda, která vyvolává nepěkné historické asociace, a potud je nechuť prezidenta Havla srozumitelná.

Jenže ministr má také svoji pravdu. Nepálí ho metoda, ale samotný problém. Na české uprchlíky přispívá během azylového řízení český i britský sociální systém - pro takovou praxi ale neexistuje žádný rozumný důvod.

Ne snad, že by se Rychetský začal bát o státní kasu. Sedí ve vládě, která před měsícem přijala stamiliardový plán na podporu českého průmyslu "Velký třesk" a která ještě letos možná zadá šedesáti- nebo možná sedmdesátimiliardovou zakázku na stíhačky Gripen, které český stát dost možná vůbec nepotřebuje.

Ve srovnání s tímto penězotokem vypadá suma sociálních dávek, která doma čeká na azylanty, dost skromně: jde o pár tisíc lidí, kterým se doma vyplácelo po pár tisíci korunách měsíčně. Přes miliardovou hranici se ona suma asi nepřehoupne.

Vicepremiér má ale jiný důvod k obavám, naléhavější než účetní starosti. Paralelní vyplácení dávek s sebou nese i neblahý psychologický dopad, a to hned dvěma směry - je pobídkou všem klientům českého sociálního systému, kteří přemýšlejí, že by zkusili štěstí za kanálem.

V uvažování toho, kdo se odváží skoku do neznáma z existenciálních důvodů - třeba proto, že má strach z agresivních českých neonacistů - výše sociálních dávek asi žádnou roli stejně nehraje.

Jinak ale přemýšlí ten, kdo odchází z důvodů existenčních - takový člověk jde poté, co provedl ekonomický kalkul. Musel by mít dost malou představivost, kdyby ho nenapadla jednoduchá věc: když budu mít tady své jisté a tam také něco dostanu, budu se přesně o to něco mít líp.

Taková jednoduchá rovnice ale samozřejmě neujde ani bílé většině. V tomto případě platí, že od pozorování je už jen krůček k rasovému předsudku a že ten krok leckdo ujde. Nedá proto velkou práci pochopit Rychetského nápad jako snahu odstraňovat alespoň některé příčiny rasismu.

Tak jako vlády uzavírají dohody o zamezení dvojímu zdanění, navrhuje teď ministr Rychetský nepsanou česko-britskou dohodu o zamezení dvojím sociálním dávkám. A i když diskrétní Britové žádné informace neposkytnou a ukáže se, že Rychetský měl prostě nešikovný nápad, od prezidenta by se po třech týdnech kontrol na Ruzyni a dalším týdnu dozvuků dalo čekat víc než jen povytažené obočí.

Česká romská otázka existuje, ve vzduchu visí napětí a nestačí pouze se držet abstraktních principů. Přišel čas nápadů, třeba i neinvenčních.