Středa 8. srpna 2001

předcházející

Romové jako technický problém

Ondřej Štindl

Česká a britská vláda se s uznáním vyjádřily o předsunutých hlídkách, jež působily na ruzyňském letišti, a vzápětí oznámily jejich pozastavení, jako by to bylo opatření až příliš dobré pro tento svět. Dotázaní čeští politici a další veřejní představitelé pak dali vesměs najevo, že jsou rádi, že se země až na další bez tohoto vynálezu odejde. Asi nejbouřlivější česká historie tohoto léta tedy končí, je pomalu čas počítat zisky a ztráty.

Pokud bylo smyslem předsunutí imigračních úředníků do Prahy zamezit možnému zavedení vízové povinnosti pro Čechy, kteří cestují do Británie, asi se podařilo ho naplnit. Počet žadatelů o azyl je vždy nejvyšší v létě, to letošní už pomalu končí. Za rok již v Británii bude plně fungovat nový a přísnější systém udělování azylu. Jednání o vstupu České republiky do EU budou, vláda alespoň doufá, v tak pokročilém stadiu, že by zavedení vízové povinnosti bylo i z širšího pohledu velmi problematické.

Britům se také prostřednictvím kontrol podařilo dát najevo, že o případné azylanty z řad českých občanů skutečně nestojí, a to ani o takové, kterým by při odvolacím řízení bylo právo azylu přiznáno. Po dobu fungování kontrol počet českých žadatelů skutečně drasticky poklesl, po devátém srpnu se situace možná trochu změní.

Ti Romové, kteří plánují emigraci už dnes jistě vědí, že se ve Spojeném království budou dobývat do zavřených dveří, a že bude velice obtížné dosáhnout toho, aby se otevřely.

Česká vláda se dostala do paradoxní situace. Je to vláda sociálně demokratická, jež ráda zdůrazňuje své evropské vazby. Protirasistická slova i činy si přitom dává do štítu evropská levice. Čeští socialisté ovšem opatření, jež podle kritiků jevilo znaky rasové diskriminace, hájila - v případě ministra zahraničí Jana Kavana až do poslední chvíle - a byla za to napadána pravicovou opozicí.

Prahu i Londýn zjevně zaskočila síla reakce, s níž se zavedení předsunutých hlídek na Ruzyni a výsledky jejich působení v Česku setkaly. To překvapení je docela pochopitelné - velká část české společnosti je ve vztahu k Romům ochotna tolerovat lecjakou tvrdost.

Hlas aktivistů a médií, jež předsunuté hlídky vesměs odsuzovala, také dost možná byl poněkud odtržen od příslovečného hlasu lidu. Ten se, třeba v diskusích na internetu, projevoval značně protiromsky. Odpor některých politiků a novinářů proti česko britské dohodě možná víc stimulovala její neshoda se všeobecně sdílenou představou státní suverenity, než její možný rasový podtext.

A co čeští Romové, kteří se proti své vůli zařadili mezi hlavní aktéry celé aféry? Po devátém srpnu se jim možná vrátí spíš iluzorní naděje, že v Evropě najdou nějaké lepší místo k životu. V souvislostí s romskou emigrací letos v létě padlo mnoho slov: vyšla z nich však především jako technický problém, který stát staví do v mnoha ohledech komplikované situace, a vyžaduje nějaké, také technické, řešení.

V celé té zdánlivě praktické debatě nezaznělo, že je to škoda, že taková emigrace vůbec existuje. Jako by si česká společnost neuvědomovala, že s Romy, kteří odjíždějí ona sama také něco ztrácí.