Pátek 27. července 2001

předcházející

Na tahu je česká vláda

Adam Drda

Členové kabinetu Miloše Zemana si zřejmě začínají uvědomovat, že třídění lidí na "snědé a méně snědé", které podle všeho probíhá na ruzyňském letišti, je zcela neúnosné. Důvod, proč někteří ministři náhle mění názor, není třeba dlouho hledat.

Stačí se podívat na první stránky českých novin z posledních dnů a především připomenout si středeční reportáž veřejnoprávní televize, která potvrdila, že Rom a "bílý Čech" nejsou pro imigrační úředníky lidské bytosti se stejnými právy.

Novináři z ČT odvedli svou práci a odvedli ji dobře. Jenom má člověk poněkud nepříjemný pocit, že kdyby televize nebyla, ministři by dál drželi pozici českého Honzy, který slyší jen to, co chce a vidí jen to, co se mu hodí.

Reprezentanti Romů, lidé, kteří se zabývají lidskými svobodami i různí intelektuálové, si mohou už několik dní kritickým pokřikem zničit hlasivky - a nic. Sotva však zazní totéž z mocné obrazovky, věci se dávají do pohybu. Je to dobré i smutné zároveň.

Jan Kavan se tedy dnes sejde s britským velvyslancem. Je ovšem otázka, čeho vlastně při tom jednání může dosáhnout. Slíbí mu snad David Broucher, že od této chvíle úředníci občas propustí nějakého Roma? Nebo se oba pánové domluví, že to, co bylo vidět v reportáži, byla jen smutná výjimka, prostě náhoda? Rozhodne se vláda přivřít oči a bude říkat strohým úřednickým jazykem "respektujeme konzulární úmluvu", jako to říká někdejší disident a obhájce lidských práv a dnešní náměstek ministra zahraničí Martin Palouš?

Žádné polovičaté řešení ve skutečnosti nebude znamenat posun, jen pouhou snahu uklidnit vášně - a jediným významným výsledkem jednání může být proto odstranění kontrol z českého území. Byla by chyba domnívat se, že na tahu jsou Britové - ti dělají jen to, co jim Češi umožnili a britský velvyslanec Broucher zase pouze representuje politiku své vlády, ať už se člověku ta politika jeví jakkoli.

Jsou to členové Zemanova kabinetu, kteří měli bránit práva svých občanů bez rozdílu rasy a barvy pleti, kteří udělali chyby a kteří by teď měli říct rozhodné slovo. Polopaticky řečeno: Praha nemůže Londýnu mluvit do imigrační politiky. Neměla by ovšem připustit a dokonce hájit podivnou selekci českých občanů na českém území.

Obhájci současného "ruzyňského postupu" argumentují tím, že kdyby se odstranil, byla by Británie nucena zavést vízovou povinnost, a tím by se zkomplikoval život daleko většímu množství občanů než dnes. Tento argument je zcela absurdní.

Zavedení víz by totiž bylo nesrovnatelně čistší, rovnější, spravedlivější. Poválečné demokratické společnosti stojí na solidaritě svých občanů: bílých s černými, katolíků ze Židy, bohatých s chudáky. Přestanou-li vlády tento axiom praktikovat, není to pro společnoust ulehčení, ale pohroma.