Úterý 24. července 2001

předcházející

Společný nákup, proč ne?

Ondřej Štindl

O nákupu nadzvukových stíhaček pro vojenské letectvo se v obou zemích mluví jako o obchodu století. Náklady, jež si transakce vyžádá, jsou v poměrech postkomunistických států skutečně astronomické. Kdyby Česko a Polsko dokázaly svůj postup v této věci koordinovat, mohlo by jim to přinést značné úspory.

Prostá obchodní poučka jednak praví, že čím je obchod větší, tím výraznější slevu je možné získat. Obě země by navíc mohly spolupracovat i při výcviků pilotů nebo na opravách letadel, což by přineslo další úspory.

Nadšení nad možnými výhodami, které by z takové spolupráce plynuly, ovšem brzdí zjištění, že na nějakou koordinaci je v tuto chvíli již pozdě. Naznačuje to alespoň momentální stav jednání o obchodu v obou zemích.

Na druhou stranu, výběrová řízení prošla na české i polské straně několika veletoči, jeden navíc se tedy nedá vyloučit. Česká vláda za rozhodnutím nakoupit nadzvuková letadla nikdy nestála jaksi plnou vahou.

Pravicová opozice, především ODS, se k transakci nestaví dvakrát příznivě. Český vzdušný prostor údajně mohou bránit spojenci z NATO, priority české obranné politiky by měly být jiné než nákup supersoniků, aliance navíc na modernizace českého letectva nijak netlačí.

Další a vážný argument získali kritici nákupu letos na jaře. Ve výběrovém řízení na dodávku zůstal jediný uchazeč - švédsko-britské konsorcium Saab/British Aerospace. Je proto logické, že se ozývají hlasy, požadující celé výběrové řízení, z nějž zmizel prvek výběru, prostě zrušit. Polský ministr obrany Bronislaw Komorowski během včerejší českou situaci s jistou dávkou ironie popsal jako "rajskou volbu".

I v Polsku se rozhodování o dodavateli nadzvukových letounů táhne už léta, výběrové řízení už dokonce bylo jednou zrušeno. Rozhodovat by se mělo mezi třemi stroji - americkým F16, francouzský Mirage 2000 a švédsko-britským Grippenem.

Velký význam se přikládá politickému aspektu celé transakce - zjednodušeně řečeno se Polsko rozhoduje mezi Spojenými státy a Evropskou unií a podle pozorovatelů ještě není o ničem rozhodnuto. Navíc v září v Polsku budou volby, což proces rozhodování jistě dále zdrží.

Možnosti koordinace jsou v takové situaci nevelké. Česká strana může buď výběrové řízení zrušit a dodavatele supersoniků hledat znovu, třeba společně s Poláky, nebo může zvolit toho jediného výrobce, který se momentálně nabízí a doufat, že to bude polskou stranu motivovat k výběru stejného stroje.

S něčím takovým se ovšem nedá moc počítat - polská zakázka je oproti té české několikanásobně větší, možnost nějaké koordinace s Prahou se už proto ve Varšavě nebude brát jako argument zásadního významu.