Pondělí 23. července

předcházející

Vzpomínka na září

Daniel Kaiser

Válečníci s globalizací mají konečně svého hrdinu. Jmenuje se Carlo Giuliani. V pátek ho zastřelila policie v italském Janově, kam se sjeli šéfové sedmi nejvyspělejších států světa a Ruska.Giulianiho tragická smrt nebyla tak úplně nezaviněná - mladý Ital právě házel hasicí přístroj do policejního džípu. Pravděpodobnost svatořečení nešťastného radikála antiglobalizátorskými vůdci zůstává přesto dost vysoká.

Násilnosti kolem setkání světových představitelů jsou summit od summitu brutálnější. Vypadá to, jakoby mrtvý - ať už demonstrant nebo policista - jednou prostě přijít musel.

V Janově jeden demonstrant zemřel, ve švédském Göteborgu byli před měsícem "jenom" postřelení. Praha zažila raněné, ale žádnou střelbu. A tak dál do minulosti. Vzpomínka na Prahu ale skýtá ještě další srovnání.

Asi každý český divák, posluchač nebo čtenář novin si ještě pamatuje na dlouhou válečnickou přípravu, která mnohdy hraničila s šířením poplašné zprávy. V Praze se přitom před třičtvrtě rokem nakonec zas tak moc nestalo - se vší úctou k majitelům vymlácených výloh nebo ke zraněným policistům. Do pražských ulic vytáhlo nějakých deset nebo dvanáct tisíc rozhněvanců. V poměrně malém Janově jich bylo desetkrát tolik.

Další srovnání - politici. Český ministr vnitra Stanislav Gross odehrál dvojakou roli. Před výročním zasedáním Mezinárodního měnového fondu se přiznal, že by se, nebýt ministr, do podobných protestů rád zapojil, současně ale rozjel monstrózní akci s cílem předvést občanům, že stát nikdy nespí.

Ministrova rozpolcenost se přenesla i na stát. Někteří demonstranti měli popotahovačky na hranici, nakonec však byli většinou vpuštěni, a ještě jim byl vyhrazen velký stadion skoro v centru Prahy. Itálie znepříjemňovala příjezd do země dosud nevídaným způsobem, k demonstrantům se nechovala nijak uctivě, dokonce provedla šťáru ve středisku organizátorů.

A nakonec policie. Té české se po akci dostalo jak pohlavů (týrala prý vězněné), tak poklepávání po zádech (násilnosti celkem zvládla). Ale jak je vidět po tomto víkendu, opravdu vážné zkoušky se české policii vyhly. Strážce zákona nemusel v Praze, narozdíl od svého italského kolegy, tasit zbraň.

Proto teď není souzen žádný nešťastný policista, kterému by ve vypjaté situaci ujely nervy. Proto může ministr vnitra vystupovat jako muž pořádku a zákona. Je to role, ve které se Stanislavu Grossovi viditelně zalíbilo. Od té doby už kupříkladu vymyslel dosti drastické zpřísnění svobody shromažďování.

Kdyby ale v září zůstala na pražské dlažbě krev z mozku tak jako v červenci v Janově, všechno mohlo být mnohem složitější. Praha, ve které antiglobalizační cirkus vystupoval loni v září, si může blahopřát, že si to odbyla takhle brzy, kdy militantní křídlo demonstrantů ještě nedospělo tak daleko.