Pátek 20. července 2001

předcházející

Prosazování neprosaditelného

Ondřej Štindl

Výbor pro Letní olympijské hry 2008 ve svobodné a demokratické zemi hodlají založit čtyřkoaliční senátoři Jan Ruml a Michael Žantovský a bývalý prezidentův kancléř Karel Schwarzenberg. K účasti na práci výboru hodlají organizátoři vyzvat známé sportovce, umělce, politiky, myslitele a další osobnosti.

Přidělení olympijských her hlavnímu městu komunistické Číny prošlo na české politické scéně podobným způsobem jako na té mezinárodní - tedy bez významnějšího vzruchu. Případné ohlasy zdůrazňují, že olympiáda napomůže většímu otevření se čínského režimu, nebo že na Čínu není možné uplatňovat západní měřítka lidských práv z důvodů její zásadní jinakosti.

Asi se tím míní, že Číňané, pokud jsou mučeni, zavíráni nebo stříleni bez řádného soudu, tím trpí méně než obyvatelé končin Česku bližších. Už z toho důvodu je asi dobře, že někdo veřejnost upozornil na ty skutečně sporné momenty pekingského pořadatelství.Iniciativu trojice zakladatelů lze jistě zlehčit s tím, že tři čeští politici jistě nepředstavují sílu, před níž by se Čína sklonila, nebo ji alespoň byla schopna zaregistrovat.

Gesto zakladatelů výboru by ovšem mohlo mít význam v českém kontextu, kde převládá názor, že Čínu je neradno dráždit - kazí to prý obchody. Žádná statistika přitom nedokazuje, že by kritika čínské vnitřní politiky nebo třeba návštěva dalajlamy měly nějaký negativní vliv na nevalnou bilanci českého obchodu s Čínou.

Zakladatelé výboru si ovšem pro svou záslužnou akci vybrali trochu nešťastný modus operandi. Během následujících pěti let chtějí sledovat úroveň dodržování lidských práv v Číně a čekat na její zlepšení. Jestliže k němu nedojde, mají v úmyslu buď vyzvat Mezinárodní olympijský výbor k přeložení her jinam, případně se obrátit na národní olympijské výboru s výzvou k bojkotu akce.

Výbor se tedy chce stylizovat do role jakéhosi rozhodčího, jenž má dojít k závěru, zda si Čína olympijské hry zaslouží nebo ne. Takovou roli je ale lepší přijímat tehdy, když existují nějací hráči, kteří by byli ochotni rozhodnutí podobného rozhodčího respektovat nebo alespoň vzít na vědomí.

Něco takového ovšem v případě nového výboru asi nehrozí. Jistě, k bojkotu olympiády už v minulosti došlo. Západní sportovci v roce 1980 nepřijeli do Moskvy, odvetný bojkot o čtyři roky později postihl hry v Los Angeles. Olympiáda ovšem v těch dobách byla akce daleko více politická a daleko méně komerční než je dnes.

Navíc se moskevské hry konaly jen několik měsíců po vpádu sovětských vojsk do Afghánistánu, v případě Číny záminka takového kalibru chybí, i když, kdoví, co bude v roce 2008. Komerční přitažlivost olympijských her je dnes obrovská a Peking v tomto ohledu díky velikosti čínského trhu představuje tahák přímo jedinečný.

Je proto jen těžké si představit, že by třeba sponzoři her, což jsou většinou západní nadnárodní firmy, takovou příležitost nechali plavat z humanitárních ohledů. Koneckonců záměr požádat za pět let Mezinárodní olympijský výbor, aby přeložil jinam hry, jejichž příprava vyžaduje roky, jako by nasvědčoval, že výbor nepředpokládá, že by k jeho výzvám někdo přistupoval vážně.

Kdyby se čeští organizátoři výboru a spřízněné osobnosti snažili ovlivnit situaci před hlasováním, měli by větší šanci něčeho dosáhnout než dnes. I tak by to byla šance velice malá. Teď už to jen sotva doženou. Samozřejmě, i gesto, jež nebude mít žádné praktické důsledky, má svůj smysl.

Ambiciózní podoba, kterou organizátoři výboru zvolili, však není příliš šťastná. Navíc existuje možnost, že celá akce vyšumí, jak je v místě zvykem. I prosazování neprosaditelného se totiž musí dělat pořádně, má-li vzbudit náležitý dojem. A proto vyžaduje hodně úsilí. Nezdá se, že by zakladatelé výboru měli na vynaložení takového úsilí dost času, o energii nemluvě.