Středa 18. července

předcházející

Netaktní nápad jednoho starosty

Ondřej Štindl

V okolí českých silnic se člověk často setká s billboardy, které možná nabízejí rozličné výrobky, společná jim však bývá marná snaha o vtip, laciné a prvoplánové odkazy na sex a také hrubost a necitlivost - především vůči ženám. Stačí vzpomenout na lepou krasavici, jež propagovala jakýsi nátěr s tím, že si to udělala sama - stejná firma později ilustrovala barevnou stálost svých výrobků snímkem rozesmáté černošské dívky.

Starostové několika měst na jihu Čech jako by měli úmysl zcela opačný. Chtějí billboardy použít ke snížení nedůstojného, často kriminálního a také nevkusného obchodu se sexem, který jejich kraj zamořuje. Nějakým záhadným způsobem se ale přihodilo, že představy některých z nich o podobě těch billboardů se nesou rovněž v duchu hrubosti a necitlivosti.

Svou představu billboardu popsal zástupce starosty Kaplice Jan Kozojed Lidovým novinám následujícími slovy: "Na billboardech by měl být asi následující vzkaz rakouským ženám: vytvořte svým mužům doma takové podmínky, aby nemuseli jezdit do Česka za prostitutkami."

Výchovný účinek podobného textu by ovšem asi umenšila jedna, jak se dnes říká, logistická potíž. Rakouští muži, kteří si jezdí do Česka zahřešit, si totiž s sebou manželky většinou neberou. Poselství billboardu se tak jen těžko dostane k jeho adresátkám.

Toto nedopatření ovšem patří k těm spíš roztomilým. Horší to je s představou, na níž je zamýšlené vyznění billboardu založeno. V jejím duchu je rakouský zákazník české prostitutky obětí neuspokojivých domácích poměrů. Nemá totiž doma ty správné podmínky. Asi sdílí příbytek s nějakou hydrou, které jsou lhostejné jeho potřeby, a proto musí jezdit za povyražením za hranici.

Pokud by jeho žena šla trochu do sebe, popracovala na sobě a dosáhla konkurenceschopnosti s českou prostitukou, zůstal by chlapík sedět doma a neotravoval by v Česku, kde jeho oblíbené nevěstince přidělávají vrásky starostům.

I umírněná feministka by na takovou výklad reagovala spíš fyzicky než slovně - v tomto případě se jí není ani moc co divit. Pokud by totiž billboardy skutečně vypadaly podle představ pana Kozojeda mohl by si každý rakouský sexuální turista po překročení hranice připadat ospravedlněn - za jeho výstřelky přeci může manželka. Až ta nešťastná paní pojede třeba do Kaplice za lacinými nákupy, dostane morální výprask.

Je tu ovšem ještě jeden nevyřešený problém. Ve stejném množství jako prostitutky a často i na stejných místech, se v pohraničí prodávají sádroví a plastikoví trpaslíci. Kdopak asi zavinil, že je Rakušané jezdí do Česka kupovat? Kdo nevytvořil podmínky? Mohlo by to mít něco společného se Sněhurkou? Babo, raď.

Rozebíráním té starostenské iniciativy se člověk může docela pěkně rozveselit. Nakonec ale zjistí, že ta legrace spočívá na docela smutném základě. Na zoufalých poměrech v jednom jinak hezkém kusu země, kde už několik let probíhá dost odpudivá demonstrace působení zákona nabídky a poptávky a kde většinou skutečně nabízejí i nakupují lidé odjinud. Starusedlíkům se pak nabízí ponižující volba mezi ctnou chudobou nebo hojně odměněnou účastí anebo alespoň tolerancí.