Úterý 17. července 2001

předcházející

Temelínské dusno jen tak neskončí

Daniel Kaiser

Ve Vídni mají radost. Ve svém tažení proti jaderné elektrárně Temelín není už alpská republika tak osamocená, jak to ještě před nedávnem vypadalo. Způsobilo to stanovisko nestanovisko německé spolkové vlády, která svoji českou kolegyni vyzývá k zastavení Temelína. Praha dostala z Berlína nepříjemný políček, to je jasné. Jenže nic není tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá. A v případu Temelín platí tato banální poučka dvojnásob.

Mluvčí německého ministra životního prostředí Jürgena Trittina spokojeně konstatoval, že se Češi nedopatřením utěšovali, když považovali Trittinův odpor k Temelínu za ministrův osobní problém, který jeho vládní kolegy netrápí. Jenže jak je vidět z těchto slov, utěšují se i na inkriminovaném ministerstvu.

Trittin s sebou už dlouhá léta vleče pověst neúspěšného politika. Do vlády se dostal hlavně proto, aby jeho levicové křídlo ve Straně Zelených dalo pokoj a neohrožovalo Trittinova stranického rivala, předáka takzvaného realistického křídla Joschku Fischera v jeho misi na ministerstvu zahraničí.

Fischerovi se daří, na žebříčcích popularity je stálicí, dobrou pověst má i v cizině. To všechno také proto, že dělá klasickou politiku, která je v mnoha ohledech opakem toho, co Zelení - včetně Fischera - hlásali ve svých zelenáčských dobách. Nejlépe to bylo vidět před dvěma roky, když i zelení ministři, všichni do jednoho bývalí pacifisté, veřejně podporovali bombardování Jugoslávie.

Levicové křídlo Zelených, jehož byl Trittin dlouhá léta předákem, ale občas potřebuje důkaz, že se na něj nazapomnělo. Z tohoto soudku, zdá se, pochází i temelínský papír německé vlády. Jeho poselství je v příkrém rozporu s tím, co německá vláda dosud tvrdila a co třeba její prodloužená ruka v Bruselu, evropský komisař Günter Verheugen, elegantně praktikoval, když prostředkoval v česko-rakouském sporu o Temelín.

Do toho, jak si ta která země obstarává elektřinu, nikomu zvenku nic není. Před rokem jsme se sice rozhodli, že do roku 2021 všechny atomové elektrárny v Německu zavřeme, takový krok ale našim přátelům v zahraničí můžeme jenom doporučit, nikoliv vnucovat.

Ministr zahraničí Fischer včera večer tuto linii oprášil. Usnesení jeho vlády není prý žádné usnesení, ale pouhý apel. Hodně důrazně Fischer odmítl spojovat Temelín se vstupem České republiky do Evropské unie, jak to naznačovalo ministerstvo životního prostředí. To prý také vysvětlil své rakouské kolegyni Benitě Ferrerové-Waldnerové, která se předtím radovala, že Berlín a Vídeň stojí v otázce Temelína tak blízko, že by mezi nimi nepropadl list papíru. Všechno zkrátka nasvědčuje tomu, že Fischer se postavil proti svému rivalovi Trittinovi.

Ta zvláštní rozpolcenost mezi dvěma ministry, žánrová nejasnost a netradiční okolnosti zveřejnění textu ukazují, o co asi jde. Z berlínské kakofonie si každý může vybrat, co chce slyšet. Temelín nemá k odstavení o nic blíž než v pátek. V tom jsou si česká vláda i opozice vzácně zajedno. Rakouským odpůrcům, kteří už přestávali doufat, ale Berlín vlil novou krev do žil. Dusno kolem Temelína bude trvat o něco déle, než se myslelo.