Středa 4. července 2001

předcházející

Nijaká zpráva generálů po bitvě

Adam Drda

Poslanecké vyšetřovací komise jsou instituce efektní a mediálně vděčné, ale skoro nikdy nic nevypátrají. Za prvé mají dost omezené pravomoce a za druhé je tvoří politici, kteří většinou sledují nějakou stranickou zájmovou linii, v jejímž duchu pak interpretují fakta.

Na konci své práce dávají dohromady zprávu, která je výsledkem kompromisu mezi jednotlivými liniemi - materiál prostě musí být sestaven tak, aby pro něj mohla hlasovat většina zúčastněných, případně všichni. Nevzniká tedy nestranný dokument, ale jakýsi mišmaš nejrozšířenějších či nejsilnějších poslaneckých názorů.

V případě IPB tomu zjevně není jinak. Příslušná komise, vedená kontroverzním lidovcem Miroslavem Kalouskem, neučinila žádný objev. Popsala obecně známé opakované selhávání státu ve vztahu k IPB v devadesátých letech a přiklonila se k té části spektra, které obviňuje vládu a zejména ex-ministra Pavla Mertlíka, že dali vypelichanou kůži zdechlého "Lva ve světě financí" novému belgickému vlastníkovi příliš lacino.

Problém je, že komise, ani žádný jiný z "generálů po bitvě" přesně neříká, jak se mělo s padlou IPB lépe naložit. Nikdo neumí dát na stůl důkaz, že hroutící se banku s neprůhledným účetnitvím a nedobytnými úvěry mohl stát někomu vnutit za menších finančních ztrát.

Na vodě stojí i tvrzení, že vláda IPB de facto darovala Československé obchodní bance - nedala zadarmo vůbec nic, jen se zaručila za ztráty a vybrala si jediného relevantního zájemce. Kdyby se kabinet z nějakého důvodu rozhodl pro dům Unicredito, který o IPB rovněž stál a o jehož nabídce poslanecká zpráva kupodivu nic neříká - skončilo by se zřejmě u stejných finančních záruk.

Během celého včerejšího dne, kdy se o výsledku vyšetřování debatovalo v poslanecké sněmovně, přicházely názory různých ekonomů, že zpráva - mírně řečeno - není odborně zrovna na výši.

Nejen kvůli nedostatečnému počtu expertních posudků, ale také například kvůli návrhu, aby se vláda soudní cestou pokusila revidovat smlouvy s ČSOB - kterýžto návrh podporuje například ODS. Kdyby to ale vláda udělala, podstoupila by možná neúnosné riziko, že banku, respektive to, co z ní zbylo, znovu znevěrohodní před partnery i klienty, způsobí otřes ČSOB a logicky i nárůst ztrát.

Závěru komise se nejhlasitěji chytla zmíněná ODS a uspořádala v Poslanecké sněmovně pokračování známého divadla o "krádeži za bílého dne". Václav Klaus prohlásil, že komise potvrdila jeho rok staré výroky, ale zjevně se zmýlil.

Poslanci totiž konstatovali, že státní zásah v IPB byl nevyhnutelný a kritizovali jen jeho formu, zatímco Klaus ještě poměrně nedávno napsal do novin: "Je třeba tvrdit, že IPB nezkrachovala", jen "měla ekonomické problémy, jako je měly naše další banky".

Těžko říct, jaká opatření si Klaus představoval. Že stát nastrká peníze do bankovního domu, vedeného lidmi, kteří za značně podezřelých okolností přivedli IPB do stavu, kdy nebyla schopna plnit závazky? Vzhledem k tomu, že úpadek IPB se z velké části konal za blahosklonného přihlížení pravicových vlád, je odvaha ODS k silným slovům svým způsobem obdivuhodná.

Současný politický spor o IPB asi neskončí žádným hmatatelným výsledkem. Je tedy lépe nepřikládat závěrům poslanecké komise význam, který nemají a počkat na konec policejního vyšetřování. To by mělo konečně odpovědět na klíčovou otázku: Kdo a za jakých okolností IPB vybrakoval, eventuelně kdo ho přitom kryl.