Úterý 3. července 2001

předcházející

Kočí a jeho pán

Daniel Kaiser

Včera vypukl nevídaný spor mezi dvěma úřady rozdílné úrovně. Přednosta Okresního úřadu v Olomouci pravil, že hromadnou nehodu z osmého března zavinil služební vůz, který vezl ministra zemědělství Jana Fencla na zasedání Agrární komory. Ministerstvo zemědělství tento verdikt, založený na zprávě policejního vyšetřovatele, odmítlo.

Havárka na první pohled vypadá celkem banálně. Nebyli zranění a netekla krev, pouze zvonil plech a sypalo se sklo nabouraných aut. Zvláštní bylo až to, že ministrův řidič měl naspěch a na místě havárie se nezdržel. Celý spor se točí kolem odpovědi na otázku, jestli posádka ministerské limuzíny o bouračce věděla, tudíž jestli z místa odjela nebo ujela.

Od začátku stála proti sobě dvě tvrzení. Svědci vypovídají, že řidič ministrova auta jel moc rychle, že předtím, než celou nehodu způsobil, nasadil majáček, a že pak na zasedání Agrární komory tajnůstkářsky zaparkoval o kus dál - asi aby se na něj nepřišlo.

Fencl a jeho řidič se nejdřív sice dušovali, že si ničeho nevšimli. Tato verze ovšem po čase dostala trhliny - řidič se ke své vině přiznal, dostal pokutu, a tím je věc pro něj vyřízená. Tolik tedy v kostce skutková podstata známého případu.

Nejvýraznějším rysem celého případu je zvláštní klid a nezájem ministra Fencla. Vzhledem k tomu, že prý si při četbě ministerských podkladů ničeho nevšiml, těžko může vyloučit, že by jeho řidič opravdu něco provedl. Za celých patnáct týdnů ale nedal najevo žádný zájem o jeho eventuální oběti. A to ani když se pak řidič přiznal a Fencl zůstal se svou verzí sám.

Buď byl tedy ministrův řidič extrémně nemluvný během jízdy, když dokázal udržet své emoce na volantu, nebo je extrémně upovídaný a vypráví věci, které se nestaly. Třetí možnost, která zbývá, je nebezpečná ministrovi. Fencl věděl spolu s řidičem, ale na rozdíl od něj by svým pozdním přiznáním neriskoval jen pokutu, ale politickou kariéru.

Jisté je, že tohle rozložení paměti - kočí si nakonec vzpomene, zato pán ne a ne - vytváří živnou půdu pro tradiční, intelektuálně ne zrovna náročný názor, který by se dal nazvat třídní nedůvěrou vůči politikům. V tomto směru pracoval i ministrův mluvčí, který v pátek vyhlásil, že vyšetřování vinu ministrova řidiče vyloučilo.

Nakonec se ukázalo, že to bylo trochu jinak. Nepodařilo se prokázat, že by ministerská limuzína od bouračky vědomě ujela. K takovému důkazu by bylo třeba, aby řidič řekl: "Z místa nehody jsem vědomě ujel," nebo aby Fencl pravil: "Vědomě jsem přikázal řidiči, aby z místa nehody ujel." Třídně nedůvěřivé obyvatelstvo by něco podobného čekalo možná od anděla, nikdy ne od politika.

Jedinou zprávou v celé události, která nezvyšuje nedůvěru obyvatelstva vůči vládcům, tak zůstává fakt, že olomoucký okresní přednosta, který potvrdil vinu Fenclova řidiče, obléká stejný stranický dres jako ministr. I on je sociální demokrat - lze proto vyloučit eventualitu, že by politická konkurence chtěla z případu vytlouct kapitál.

Ten, kdo mermomocí shání nějaký důkaz, že i politici mluví pravdu, dočkal se v případu jízdy ministra Fencla Olomoucí podivné jistoty. Jeden z obou hlavních aktérů, buď okresní přednosta nebo ministr, pravdu říká. Pro ministra to ovšem dobře nevypadá - mluví proti němu svědci, vyšetřovatel, jeho vlastní řidič a koneckonců i stará dobrá třídní nedůvěra.