Čtvrtek 29. června 2001

předcházející

Dvojí pohled na sociální politiku

Daniel Kaiser

Deník Mladá fronta Dnes včera přibližoval ministra školství Eduarda Zemana z lidské stránky. Pro tentokrát se ho proto neptal na osmiletá gymnázia, ani na zavádění internetu do škol. Ministr mluvil o sobě, o návycích, které si do vlády přinesl z dvacetileté učitelské praxe, nebo třeba o tom, jak žalostnou češtinou mluví rozhlasoví moderátoři. Hovořilo se o době.

Podle Eduarda Zemana je hlavní dovedností, kterou po současnících vyžaduje doba, využití všeho, co se dá. Dobrá, v éře sociálního státu se takové tvrzení dá obhájit - záleží na úhlu pohledu. Horší to je s větou, kterou ministr svůj postřeh uvozuje. Zeman říká: "Dnes ovládají tyto základní dovednosti paradoxně hlavně naši romští spoluobčané: ti umí využít všeho, co se dá, ve svůj prospěch."

Vyznění ministrovy věty je zarážející, ale mimo jakoukoliv pochybnost - Romové jsou paraziti. Oholí stát a svoje neromské spoluobčany všude, kde to jde.

Nejde o to propagovat zrcadlový opak, jak to občas předvádějí někteří teoretici boje proti rasismu. Byrokraté z pracovního nebo sociálního úřadu vám většinou odpřísáhnou, že Romové jsou opravdu nadprůměrně častými příjemci sociálních dávek a podpor v nezaměstnanosti - podle statistik, které ale nemohou být úplně přesné, protože Romem je jen ten, kdo se jím deklaruje, nemá práci osmdesát procent Romů.

I kdyby ale pracoval jenom jeden z deseti, stává se tento příslušník desetiprocentní menšiny ve vlastním etniku obětí Zemanova slovního totalitarismu. Od ministra, který by z definice měl zvládat komplikované myšlení, by se čekal větší smysl pro detail. Uznání detailu se stává základním předpokladem pro další diskusi - proč je tolik Romů bez práce?

Tady je odpovědí jistě víc. Někde za tím vězí zaměstnavatel-rasista. Jsou v České republice místa, kde není práce, a často právě v pohraničí, kde žije hodně Romů. Jindy je to ještě prostší - spoustě nezaměstnaných Romů se pracovat nechce. A tady jsme jakoby u Zemana. Jenže dlouho se u ministra nezdržíme. V tomto místě totiž překračujeme etnickou hranici - pracovat nechce značné procento příjemců sociálních dávek a podpor v nezaměstnanosti, ať jsou to Romové nebo takzvaně bílí.

Kdo si vystačí s málem a nevadí mu, že se na něj okolí bude dívat skrz prsty, nemá se v České republice proč namáhat. Sociální podpora má různé podoby - dorovnávání životního minima, příspěvek na bydlení, příspěvek na dopravu, dětské přídavky atd. Zmínění pracovníci sociálních odborů vám z rukávu vysypou příklady rodin se sedmi osmi zanedbávanými dětmi, které si bez práce přijdou klidně na dvacet tisíc erárních korun měsíčně. A to třeba na malém městě není pakatel.

Teď však přichází důležité "ale". Je to stát, kdo svými zákony vybízí své občany k nezodpovědnosti. Od státu dnes pochází všechno, co se - řečeno slovy ministra školství - dá využít. Takovou sociální síť můžete z principu buď hájit, nebo odmítnout. Eduard Zeman jde třetí cestou - napadá jednu, etnicky definovanou skupinu jeho uživatelů.

Správce sítě, ministr Špidla, popírá, že by v České republice síť někdo zneužíval. Kolega z vlády, ministr školství, naopak zneužívání téhož neváhá povýšit na základní rys doby. V české vládě se asi šíří poruchy zraku. Když přijde řeč na sociální systém, jeden její důležitý činitel nevidí vůbec, druhý zase vidí černobíle, respektive černě.