Čtvrtek 28. června 2001

předcházející

Jak se stát zkorumpovanějším

Ondřej Štindl

Děj jedné starší povídky Vlastimila Třešňáka končí na záchytce. Shromáždění opilci si tam ráno musejí vyslechnout přednášku o škodlivosti alkoholu, během níž je přednášející lékař ohromí následujícím údajem - ve spotřebě piva na hlavu je Československo na druhém místě na světě, hned za Belgií.

Jeden z bojovněji naladěných posluchačů povstane a pronese něco jako: "To by v tom byl čert, kdybychom letos Belgii nepředběhli." Co se týče spotřeby piva se ten dobrý muž projevil jako prorok. Titul největších pivařů Češi získali pro sebe a už ho nevydají.

Pohlédneme-li však na žebříček jedenadevadesáti zemí, seřazených podle indexu vnímání korupce, zjistíme, že Česko má k pomyslnému "titulu" nejzkorumpovanější měřené země ještě daleko. Číselný index je sice řadí mezi státy, zkorumpované vskutku důkladně, na dostižení velmocí typu Bangladéše, Nigérie nebo alespoň Ruska to však ještě nestačí.

Na druhou stranu získala Česká republika cenný skalp Peru. Tamní škola korupce se přitom - především díky výrazným úspěchům nedávno zatčeného šéfa tajné služby Vladimira Montesinose - momentálně těší široké popularitě. Opět se tedy potvrdila známá pravda - jedna superhvězda ještě neudělá mimořádný tým a kolektivní drobná práce může často přinést hodnotnější plody.

Kudy by mohla vést cesta k dalšímu zlepšení? Je nesporné, že během posledních jedenácti let v Česku došlo ke kvalitativnímu vzestupu korupce. V dávnějších dobách se úplatek dal odbýt třeba kusem oblečení nevalné kvality nebo několika kusy betonových tvárnic. Dnes by se takové nabídce každý korupčník hodný toho jména upřímně vysmál. Pokud jde o kvantitu korupce, tak tam se ovšem situace poněkud zhoršila. Na jistých úřadech a v některých institucích se jí stále daří docela dobře.

Existuje ovšem mnoho dalších míst, kde korupce dříve vzkvétala, a dnes skýtají z tohoto hlediska obraz velice tristní. Chce-li se obyvatel Česka domoci mrkve, spokojí se zelinář se zaplacením oficiální ceny a celá transakce se obejde bez úplatku. Bylo by možné jmenovat mnoho dalších podobných příkladů. Škoda.

Komunistický režim dával šanci ke korupci téměř všem, stát dokoce od občanů korupci svým způsobem vyžadoval. Demokracie z ní učinila záležitost vyvolených. Zlepšení tohoto stavu je ovšem možné jen ve velmi dlouhodobé perspektivě. Pokud ovšem pomineme různá utopická "řešení" - jako třeba zřízení solidárního fondu, kam by úspěšní korupčníci přispívali jistou části svých příjmů, a čerpali by z něj ti, kteří by upláceli rádi, leč na to nemají dostatek financí.

Cesta k dalšímu zušlechtění české korupce daleko spíš povede přes drobnou práci. Jejím základním předpokladem je ovšem klid. Ten je možné získat jednak promyšleným sabotováním úsilí vnitřního nepřítele, který často operuje nesmyslnými pojmy jako "průhlednost" nebo, nedejbože, "právo na informace". Někteří se dokonce snaží zlikvidovat některé procedury, jež úrovni korupce prospívají - viz ostudná snaha převést katastrální rejstřík na internet.

Dále je potřeba zemi uzavřít před vlivem jakýchkoli nepřátel vnějších - nutné je proto omezení nebo přímo zastavení mezinárodní integrace České republiky. Pokud se dílo bude dařit, dá se po velmi dobrém českém výsledku na korupčním žebříčku v roce 2001 čekat třeba i fenomenální úspěch v letech následujících.