Středa 27. června 2001

předcházející

Labutí hvizd protitemelínských aktivistů

Daniel Kaiser

Bez účasti veřejnosti se včera ve vídeňském Hofburgu konalo veřejné slyšení o vlivu české jaderné elektrárny Temelín na životní prostředí. Ne že by o dostaveníčku rakouských a českých odborníků na atom nikdo nevěděl, sál zaplnilo několik stovek lidí, většina z nich ale přišla jenom proto, aby vyzkoušela své plíce a píšťalky. Klid k debatě nastal až hodinu a půl po prvním hvizdu. Když policie vynesla posledního aktivistu, k diskusi na sebe už zbyli jen experti.

Možná se rakouští protitemelínští aktivisté po včerejšku ještě cítí na koni. Podporu domácí veřejnosti mají jistou. Demoskopové hlásí, že v horním Rakousku, které se cítí být nejvíc na ráně ČEZu, požaduje devět z deseti lidí, aby Česká republika nemohla do Evropské unie, dokud neuloží Temelín k ledu. Obě opoziční strany a jedna ze dvou stran vládních Temelín a veřejné slyšení o něm také hlasitě nechce.

Dramatické záběry policajtsko-demonstrantského klinče ve včerejších televizních vypadaly docela šťavnatě, takže mediální taktika aktivistů, která by se dala popsat jedním slovem - zaujmout - se znovu naplnila. Přesto se včerejší koncert píšťalek dá s klidem označit za labutí chorál protitemelínské fronty. Až opadnou vášně, v paměti zůstane obraz aktivistů se zacpanýma ušima.

Nejprominentnější díru do rakouské národní fronty proti Temelínu má na svědomí spolková vláda ve Vídni, přesněji řečeno její směrodatná část - lidovci kancléře Schüssela. Když si na sklonku loňského roku kancléř na svém českém protějšku Zemanovi vymohl prověrku vlivu Temelína na životní prostředí, asi tušil, že tento na Češích vydobytý ústupek pro něj znamená pouze odklad problému.

Původní tvrdá pozice Vídně, která Praze znemožňovala uzavřít energetickou kapitolu ve vstupních jednáních s Evropskou unií, totiž narazila v Bruselu. Bylo pak jen otázkou času, kdy bude muset kancléř svým občanům zprostředkovat drsnou skutečnost.

Teď, více než půl roku po dohodách z Melku, jde proces prověrky Temelína pomalu do finále. Paralelně s tím končí čas vyměřený neústupnosti Vídně. Dobře se jednotlivé fáze bolestného procesu dají sledovat na příkladu hraničních blokád.

Na podzim je úřady ještě povolovaly. Oháněly se přitom svobodou shromažďování, kterou jako demokraté nemohou nectít. Letos na jaře je povolovat přestaly, ale teprve tuto neděli demonstranty váhavě vykázaly do patřičných mezí. S velkým zpožděním tak naplnily asociační dohodou České republiky a Evropské unie, která Rakousko zavazuje zajistit na svých hranicích volný průjezd.

Včera také kancléř Schüssel s dříve nevídanou jednoznačností prohlásil, že Vídeň nebude kvůli Temelínu vetovat český pochod do západní Evropy. Na rozdíl od opozice, která na kamery může zkoušet výraz nechápavého idealisty, tedy rakouského kancléře skutečnost už dohonila. Kontakt s realitou patří koneckonců mezi základní povinnosti politika. Aktivisté s píšťalkami se obtěžovat nemusí.