Úterý 26. června 2001

předcházející

Povrchní oslava ženství

Adam Drda

Víkendová volba Hany Marvanové předsedkyní Unie svobody vyvolala nadšení mezi českými feministkami, které včera prohlásily, že Marvanová by se mohla stát "vzorem ženy ve vrcholné funkci".

Zároveň označily za ostudu, že v České republice nezastávají ženy místa ve vládě a nejsou ani na jiných vysokých postech. Asociace pro rovné příležitosti a Centrum pro Gender studia, které v Čechách propagují myšlenky feminismu, pak Marvanové nabídly své zkušenosti a zázemí.

České feministky nejsou ve svém jásotu ani zdaleka samy. Když byla ještě Hana Marvanová "pouhou" kandidátkou na předsedkyni Unie svobody, padlo snad tisíckrát v různých diskusích, analýzách a reportážích, že by bylo dobré ji zvolit, právě proto, že je žena. Někdy to dokonce novináři formulovali tak, že její ženství je v souboji o funkci v očích unionistů jasná výhoda.

Teď, po vítězné volbě, to nadšení pokračuje. Je to koneckonců v tuzemsku poprvé, co se "dcera Evina" ocitla v roli šéfa parlamentní politické partaje, a tak jde o vděčné mediální téma. S mírnou nadsázkou se však dá říct, že nejeden výrok v daném směru - byť je jistě dobře míněn - Hanu Marvanovou uráží.

Prakticky se totiž potlačuje otázka, zda je nebo není inteligentní osoba, zda si od ní lze jako od političky něco slibovat a zda už něco dokázala - určující jako by pro mnoho lidí bylo, že chodí v sukních.

Feministky se, pravda, pokusily o náznak argumentu - Marvanová je podle nich starší a tudíž zkušenější, než její víkendový rival Vladimír Mlynář. Jelikož však věkový rozdíl činí tři roky, je to zdůvodnění bezmála komické.

Existuje jistě možnost, že unionisté - pokud při jejich rozhodování hrálo ženství opravdu nějakou roli - volili takticky, že si řekli - ostatní strany ženu v čele nemají, my jí mít budeme, tím získáme sympatie. I to by ale bylo spíš k smutku než k radosti. Vyšla by z toho předsedkyně, degradovaná už předem do podoby jakéhosi reklamního panáka.

Pomineme-li estetické hledisko, není pro politiku ani pro stát vůbec důležité, jaký v ní bude poměr mužů a žen - rozhodující je, zda v ní bude převaha inteligentních, spravedlivých a schopných lidských bytostí.

V České republice existuje tzv. stínová ženská vláda, o které člověk občas cosi zaslechne, ale ani s notnou dávkou přehánění se o nedá tvrdit, že by vyvíjela nějakou zaznamenáníhodnou činnost. V parlamentu sedí spousta poslankyň a senátorek, ale ani v nejmenším se nezdá, že by se výsledky jejich práce odlišovaly od toho, co produkují jejich mužští kolegové.

Místopředsedkyní vládní strany byla ještě nedávno Petra Buzková, předsedkyní Senátu byla ještě nedávno Libuše Benešová, v čele Demokratické unie stála ještě nedávno Alena Hromádková... Ani jedna z jmenovaných nepřišla o svůj post kvůli pohlaví.

Ženská otázka v českém státě nepochybně existuje, ale podle všeho ne v politice, v níž se české ženy mohou prosadit a zjevně nemusí čelit nijak velkým komplikacím oproti mužům - potíž je možná spíš v tom, že jich většina o politickou kariéru nijak zvlášť nestojí.

Nesrovnatelně závažnější věc je, že mají ženy v řadě firem menší platy než muži, že jim je mnohdy přičítáno k tíži, když se rozhodnou mít děti a že jsou vystavovány necivilizovanému chování nejrůznějších nekultivovaných křupanů. Najít řešení těchto problémů je dost obtížné a vyžaduje to přemýšlení - snad proto se tolik pozornosti věnuje efektním povrchnostem.