Pondělí 25. června 2001

předcházející

Plány Hany Marvanové

Ondřej Štindl

Pokud by měl obraz politika v médiích skutečně takovou moc, jaká se mu někdy připisuje, byla by Unie svobody, lidově řečeno, za vodou. Její nová předsedkyně Hana Marvanová umí vystupovat uvolněně a bezprostředně, dát najevo pochopení pro běžné životní starosti, od nichž se někdy vrcholní politici zdají být odtrženi.

Stručně řečeno - dokáže v lidech vzbudit sympatii. Jenomže úspěch v politice se ještě pořád zakládá i na jiných věcech než na pozitivní image - dodejme, že naštěstí. A z tohoto hlediska se cesta Hany Marvanové coby předsedkyně US nejeví jako nutně přímá a vedoucí k úspěchu.

Během víkendového shromáždění unie Hana Marvanová za prioritu čtyřkoalice označila volební vítězství a změnu poměrů v zemi. Předvolební situace samozřejmě volá po slovech, jež znějí trochu silácky. Přistoupíme-li k nim však vážně, odhalíme v nich jistý paradox - Hana Marvanová není, stejně jako její místopředsedové, v české politice žádný nováček.

Dlouhá léta byla poslankyní za Občanskou demokratickou stranu, její první místopředseda Ivan Pilip, zasedal v Klausově kabinetu. To ještě neznamená, že by dnešní slova o nutnosti "změnit tuto zemi" nutně zněla falešně. Vyžadují ale důkladnou reflexi vlastního podílu na vzniku stavu, jehož změnu si US vetkla na bojovou zástavu.

Jistou skepsi mohou probudit i plány Hany Marvanové ohledně vývoje ve čtyřkoalici, která na příště nemá být místem, kde se vedou "boje o virtuální křesla". Marvanová má jistě pravdu v tom, že čtyřka v současné době působí jako nesourodý celek, který se vyčerpává vnitřními spory. Toho si ostatně v Česku stihli všimnout všichni, kdo se třeba jen okrajově o politiku zajímají.

V tom má nová předsedkyně US má možná šanci dosáhnout jisté změny - jejím nejdůležitějším partnerem bude nově zvolený lidovecký předseda Cyril Svoboda. Marvanová se za něj jako jedna z mála jednoznačně postavila v jeho nedávném sporu s Miroslavem Kalouskem. Je tedy docela pravděpodobné, že jejich spolupráci nebudou stát v cestě překážky osobního rázu.

Svoboda i Marvanová však nestojí v čele nějakých zbrusu nových stran, oba byli navíc zvoleni relativně těsnou většinou. Těžko se tedy dá čekat, že dokážou překonat hluboce zakořeněné rozpory mezi stranami čtyřkoalice jenom silou své dobré vůle.

Dosavadní vnitřní nejednotnost čtyřkoalice, která ještě musí voliče přesvědčit, že vůbec existuje, totiž vůbec nemusí souviset s taktikou nedávno vyměněných stranických vedení. Může být uložena přímo v genetické výbavě politického uskupení, jež přeci jen vzniklo jako účelová reakce na účelový pakt stran opoziční smlouvy. Marvanová i Svoboda ostatně budou mít velice brzy šanci dokázat, že vnitrokoaliční jednání zvládají efektivněji a s větším nadhledem než jejich předchůdci.

Nová předsedkyně Unie svobody v rozhovoru s BBC ohlásila záměr změnit čtyřkoaliční stínovou vládu jak co do složení, tak co do smyslu. Uvidíme tedy, v jakém stavu její idealismus přežije první vyjednávání o virtuálních křeslech.