Pondělí 18. června 2001

předcházející

Pozdní odhalení

Daniel Kaiser

Konec minulého týdne přinesl jednu hodně bizarní zprávu. Vysoký státní činitel, ředitel Bezpečnostní informační služby Jiří Růžek před soudem přiznal, že falšoval podpis, navíc pod psaní se zavádějícím obsahem. Nebyla to ovšem finta, která měla zmást teroristy z třetího světa nebo mafiány. Růžek mátl českou policii.

Případ, ze kterého se zrodila tato pointa, je docela známý, táhne se totiž už dlouhou dobu. Dva roky čelí bývalý reportér TV NOVA Tomáš Smrček obvinění z vyzrazení státního tajemství, protože ukázal na kameru dopis s nadpisem Tajné.

Tím dopisem lobboval šéf vojenské kontrarozvědky Růžek za svého známého z rozvědky pro změnu civilní. Spřátelenému agentovi odebrali policisté po dechové zkoušce řidičský průkaz. Řidičák mu prosím vraťte, výtečník už totiž byl kázeňsky potrestán, psal Růžek.

Po šesti letech, na konci právě uplynulého týdne, ale soud zjistil, že agent - opilec, alespoň podle údajů sepsaných Růžkem neexistoval. Ještě než se odebral do stavu úřední mlčenlivosti, stačil Růžek soudu přiznat: "V dopise není uvedena pravda."

Dá se to také říct méně kulantně - Růžek z jakýchsi důvodů lhal. Proto už má na krku trestní oznámení, které na něj podal jeho předchůdce v čele BIS a Smrčkův obhájce v jedné osobě Stanislav Devátý.

Kdo Devátému hodně nepřeje, mohl by v jeho žalobě hledat osobní motivy: podle analýzy, kterou na zakázku Karla Vulterina, šéfa BIS po Devátém a před Růžkem, vypracoval pracovník BIS Roman Hrubant, patřil právě Růžek k lidem, kteří z tajných služeb v éře Devátého panování vynášeli informace sociálnědemokratickému specialistovi na BIS Jaroslavu Baštovi.

Hrubantovy závěry byly sice přísně vzato pouhou domněnkou, zvláštní shodou okolností ale všechny označené cedníky udělaly po nástupu ČSSD k moci v tajných službách kariéru.

Aféry se kolem BIS množily před šesti, pěti lety. Byla to doba, která opozici nedávala moc témat, v nichž by mohla potrápit vládu. Hrubý domácí produkt několik let rostl, bankovní sektor se teprve chystal na první krachy, Václav Klaus ještě sbíral po světě čestné doktoráty, zkrátka a dobře: opozice v koalici i v parlamentní opozici mlčky přiznávala ekonomické reformě a tím i Klausovi jistý úspěch.

Hledala se tedy náhradní témata. Jedním z nejoblíbenějších byly pikle tajných služeb. Šéf koaliční ODA Jan Kalvoda, předseda lidovců Josef Lux, sociálnědemokratický předák Miloš Zeman a jeho dodavatel materiálů Jaroslav Bašta, ti všichni pocítili svého času v zádech horký dech Bezpečnostní a informační služby.

Byly to pocity, ze kterých se nakonec vždycky urodily jen rozpaky. A jedna jediná oběť - Stanislav Devátý, který po neprokázaných dohadech tehdejšího ministra zemědělství Josefa Luxe musel z čela BIS odejít.

Mezitím se toho hodně změnilo. Česká společnost má za sebou hospodářské těžkosti a společenskou krizi, je bohatší o opravdová dramata. Tajné služby se proto vcelku přirozeně odstěhovaly na chvost společenského a politického zájmu. Uvidíme, jestli definitivně.

Takovou podívanou jako teď, která si přímo říká o zvídavou veřejnost a dotěrné poslance, BIS za devět let své historie ještě nenabídla.