Čtvrtek 7. června 2001

předcházející

Přímé argumenty pro přímou volbu

Daniel Kaiser

V debatě o příštím českém prezidentovi, kterou česká veřejnost vede už od začátku posledního prezidentského mandátu Václava Havla, nastal tento týden významný posun. Místo toho, kdo na Hradčany, se začalo debatovat o tom, kudy. Čtyřkoalice chce, aby prezidenta volili přímo voliči. ODS to chce dál nechat na poslancích. Obě polohy - kdo, jak - spolu ovšem souvisí víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Jak?

Kdyby opravdu volil lid, dostane se čtyřka do výhody. Její nejpravděpodobnější kandidát Petr Pithart vadí málokomu. Voliči sice nebudou většinou vědět, proč by ho volit měli, s tím však předseda Senátu může žít.

Hypotetičtí konkurenti - kromě Václava Klause se čerstvě spekuluje i o Miloši Zemanovi - jsou na tom hůř: většině Čechů se i ve čtyři ráno bleskově vybaví několik důvodů, proč je volit nechce. Problém, jestli si přejeme prezidenta, který především nevadí, nebo prezidenta, který dokáže zaujmout a možná i hnout žlučí, ale bledne vedle následující otázky: vyplatí se kvůli změně volby prezidenta přepisovat ústavu?

Řekněme hned, že nevyplatí, pokud přepisování zůstane jen u pravidel výběru. Český prezident toho totiž mnoho neovlivní. Když to vezmeme popořadě, od nejdůležitějšího až k příslovečnému kladení věnců: Prezident jmenuje guvernéra a radu centrální banky. Určuje složení Ústavního soudu. Po volbách vybírá politika, který má sestavit vládu. Může parlamentu vrátit zákon a přinutit ho, aby sporný zákon odhlasoval ještě jednou. Dává milosti a vyznamenání. Může zajít na vládu. Je vrchním velitelem armády, na kterou nemá sebemenší vliv. Na nástupní audienci přeje cizím velvyslancům hezký pobyt v Praze.

Václavu Havlovi byly tyto mantinely, ze kterých se dalo vybruslit jen v časech všeobecného politického zmatení, těsné. Jeho mluvčí Ladislav Špaček teď přímou volbu prezidenta podporuje, na zádech Havlova nástupce by tak prý zase mohla do politiky vejít důvěra.

Ale volby jsou drahá záležitost, po volbách do Senátu, který obměňuje třetinu stavu každý druhý rok, by i prezidentské klání ukrajovalo další drahocenný čas, kdy strany nebudou mít čas dělat praktickou politiku. Musela by se přepsat ústava. To všechno jsou závažné důvody proti. I když ten posledně jmenovaný, revize ústavy, by skýtal docela elegantní řešení: poskytnout přímo volenému prezidentovi jinačí kompetence, třeba na úkor horní komory, která by se pak mohla nepozorovaně vytratit.

Fanoušci přímé volby hlavy státu ale tento scénář pohříchu nezmiňují. Chtějí příštího prezidenta vybavit přímým mandátem od voličů a ještě pro ten mandát nenašli uplatnění. Dokud nepřjdou s přesvědčivějším motivem, než je boj za větší prostor pro občana, bude kolem nich kroužit podezření, že ten pravý motiv je osobního rázu. A že se chystají přepisovat ústavu kvůli Václavu Klausovi.