Úterý 29. května 2001

předcházející

Koho vyznamenat?

Ondřej Štindl

Vyznamená-li prezident Jana Švermu i Josefa Hasila, vyznamená lidi, kteří by, pokud by se kdy setkali, asi neváhali jeden proti druhému použít zbraň. Není se co divit, že stoupenci jednoho i druhého v reakci na rozhodnutí sněmovny navrhnout oba na státní vyznamenání nešetří polemickou municí.

S Janem Švermou by prý byl vyznamenán jeho fanatický stalinismus, zní z jedné strany. Převaděč Josef Hasil se zas se zbraní postavil režimu, přestože se v komunistickém Československu nevedla válka. Doufal, že přijde nový světový konflikt, který přinese porážku komunismu, a proto je, jak píše třeba Petr Uhl ve včerejším Právu, osoba "mravně problematická". Hasil podle Uhla patří k lidem, kteří by "neměli být za nepřiměřené násilí vyznamenáni".

Teď ale zpět k Janu Švermovi. Jako Stalinově linii oddaný komunistický novinář a šéfredaktor Rudého práva se ve třicátých letech každý den vysmíval i té minimální představě etiky žurnalistické práce. Rezignoval na hledání pravdy a byl ochoten s nadšením lhát ve službách lži, nasadit svoje schopnosti ve prospěch popření pravdy o monstrózních zločinech, jichž se Stalinův režim dopouštěl. Zda ho k tomu vedl nějaký pomýlený idealismus, není rozhodující.

Bezpředmětné jsou i úvahy o tom, jak by se Švermův život vyvíjel, pokud by přežil válku, jestli by si v loterii, jež se na přelomu čtyřicátých a padesátých let mezi komunistickými funkcionáři hrála, vylosoval úlohu popraveného nebo kata.

Jenomže Jan Šverma je navržen na vyznamenání, které se podle zákona uděluje za hrdinství v boji. A Jan Šverma během Slovenského národního povstání hrdinství projevil a projevil je v boji, v němž stál na té správné straně. Možná byly jeho motivy pochybné a smrt, již v Tatrách našel, pro něj byla paradoxním způsobem milosrdná, na věci samé to ale nic nemění.

Josef Hasil, narozdíl od Jana Švermy, nebyl intelektuál. Na to, aby poznal jaké zlo představoval československý poúnorový režim, mu stačil selský rozum. Pomáhal přes hranice lidem, jimž často hrozilo, že budou ve vlasti vystaveni bezpráví a násilí. Při té pomoci neváhal použít zbraň. Bez ohledu na to, zda země byla či nebyla ve válce, mu totiž šlo o život a ten život riskoval při pomoci druhým.

Jeho názory možná byly naivní a pro dnešní intelektuální levici nepřijatelné, Šverma však během svého života nezpochybnitelně hlásal daleko horší věci. Je proto přinejmenším podivné, když Hasilovi dnes někdo upírá právo být oceněn stejným způsobem jako Šverma.

Koneckonců, lidí jako byl Hasil - tedy lidí ochotných jednat a myslet samostatně a třeba i přitom riskovat - je dnes asi potřeba víc než zaslepených fanatiků, jakkoli třeba schopných v sobě vykřesat jiskru odvahy.